Všechno hezké jednou končí, a tak končím i tady.

Utekla jsem na My life´s ridiculous

A tak tomu už prostě je ...

6. prosince 2010 v 19:35 | AngEl |  Ze života mého ..
Sedím tu zabalená v plášti. Měla bych se učit biologii, angličtinu a eventuelně i literaturu, ale komu by se chtělo?
Topení se rozhodlo, že si dá dovolenou uprostřed sezóny, a tak tu mám tak okolo patnácti stupňů. Nechtěla bych tu žít před sto, dvěstě i více lety. Ani za nic.
Ne že bych toho tady měla dost. Blog.cz je úžasný a asi až moc, protože mi přijde, že jsem tady skorem víc jak doma, tedy že jsem na svém blogu závislá. Pokouším se to změnit tím, že odcházím k jiné službě. Sice to je stále blog, ale už mi přijde, že to není tak jednoduché zapsat a spravovat to tam. Je to zase jiný level a člověk by se neměl zarazit na jednom vývojovém stupni.
Pokud byste chtěli následovat mé kroky, račte jít se mnou na My life´s ridiculous.
Každopádně to tu rušit nehodlám. Ani nápad. Nemůžu vyloučit ani zbloudilý článek. Ale už se sem nebudu tolik soustřeďovat.
 

A jsem dospělá ...

29. listopadu 2010 v 23:10 | AngEl |  Ze života mého ..
/Snažím se z mobilu vymlátit fotky. Zatím marně/.
/Konečně úspěšně. Ještě je trochu poupravit a můžou jít sem./
V minulých dnech se stalo hodně. A taky mi to všechno "hodně" hodně užíralo čas.
/Ne že teď bych ho měla, ale prostě už dál nemůžu. A tak se ulejvám:) /
Pohodlně se usaďte, zhluboka dýchejte, uklidněte se. Protože právě přichází smršť zážitků a informací :)
/Anebo taky můžete zavčas odejít .../

Urget diem nox et dies noctem

19. listopadu 2010 v 0:21 | AngEl |  Ze života mého ..
.
/Noc pohání den a den zase noc./
Ujídám tu sušenky místo toho, abych šla spát. Konec se mnou ...
Máme ředitelké volno, a  tak se ho snažím nějak užít. Nějak.
Tak napůl šiju, tak napůl se snažim dokopat k učení. Bude toho moc. A za čtrnáct dní ještě víc.
 


To by se před desátou použít nedalo, co?

16. listopadu 2010 v 23:15 | AngEl |  Ze života mého ..

Minulý čtvrtek se domů vrátil bratránek z Ukrajiny. V neděli hodně brzo ráno zase odjížděl.
Žije, kupodivu, prý i celkem šprechtí, ale tam kde teď jsou, tak se stejnak mluví rusky, takže mu to je k ničemu.
V jedné hospodě mu prý už nalejou jenom kafe nebo čaj. Prý to "trošku" přehnal a něco řekl, ale už nám nepověděl co. /A nesouvisí s tim nějak to, co mi řikal v autě o tý ženský?/ Jen tetu ujistil, že Ukrajinku si domů nepřivede.
No prostě naše rodina.

Je lepší být někým pro někoho než nikým pro všechny.

12. listopadu 2010 v 19:48 | AngEl |  Cogito, ergo sum
z výletu v deváté třídě na Sněžku
Poslední půlrok mi přijde, že můj sedmnáctý /a pomalu se končící/ rok života byl ve znamení pochopení vztahů mezi lidmi. Ať se už jednalo o lásku nebo prostě kamarádství/přítelství.
Možná to tak skutečně je, možná jsem se jen dostala do fáze, kdy mám o něco víc otevřené oči a vidím víc. Já nevím, netuším ...
Přátelé pro mě téměř vždycky znamenali naprosto všechno. Ale byli i slabší chvilky. Když přišly neshody, kdy jsem byla zoufalejší a neuměla jsem si představit vedle sebe někoho jiného.
A teď nevím. Nevím, co si mám myslet. Je toho už nějak moc.
pics from DevintArt&Daemon(obaly knih); brushe buď nevim odkud, nebo od Blanch z LC, anebo od goodfriend; fonty: ginga, el!font gothic, vtks revolt, times new roman, a charming font; text v záhlaví z písničky Marilyna Mansona If I Was Your Vampire
»copyright by AngEl 2008 - 2010«