Všechno hezké jednou končí, a tak končím i tady.

Utekla jsem na My life´s ridiculous

1. kapitola

29. července 2008 v 18:32 |  ►#_Prokletí Daru
1. kapitola
Ukecaný vězeň
Velké pískovcové kvádry, ze kterých je tohle vězení postaveno, zadržuje dobře chlad, vlh­kost a podivný, ale dostatečně odpudivý zá­pach staré slámy a bůh ví čeho ještě. V každé z osmi cel bylo jedno malé zamřížované okénko, kterým do nich pronikal malý proužek, teď už bledého měsíčního světla.
V tuto chvíli byly obsazené pouze dvě cely. V jedné z nich seděl mladý vrah, kterému už moc života nezbývalo; zítra ráno ho čeká poslední výlet na Šibeniční horu. Ve druhé cele byl jistý zloděj; když byl ještě na svobodě, jeho jedinou zbraní byla nikdy nezavřená pusa v kombinaci s ostrým jazykem. Tenhle starý zvyk mu zůstal i teď, když tu spal řetězy připoután k té chladné vlhké stěně - mluvil ze spaní.
Náhle se probudil; v zámku cvakl klíč, dveře vrzly. Strážný přivedl ke zloději do cely nového vězně. Kdy se ta osoba postavila do pruhu světla, tak zloděj zjistil, že nový vězeň je žena s dlouhými vlasy, shrbená buď věkem nebo starostmi a oblečená byla spíš v cáry než v šaty.
Strážný ji připoutal, zamkl mříže a pomalým, šouravým krokem odešel.
Ticho.
" Jak se jmenuješ?" zeptal se zloděj.
Žádna odpověď.
" No tak, přece tu nebudeš jenom tak sedět a mlčet. Co jsi provedla? Všiml jsem si, že máš roztrhané šaty - kdo ti to provedl?" nedal si pokoj.
" Buď už zticha; chci spát!" zavrčela v odpověď.
" Ale-''
To už ale ta žena nervově nevydržela a začala prudce trhat za řetězy, jimiž byla připoutaná ke stěně.
" To se ti nepovede vytrhnout; už jsem to zkoušel," pokoušel se ji překřičet zloděj.
Tohle sama moc dobře věděla. Nedělala to proto, aby se dostala ven, nýbrž jako "protest". Nepovedený protest. Hluk se totiž nelíbil strážnému, a tak zařval: "Jestli okamžitě nepřestanete takhle vyvádět, nebudu litovat kroků a šetřit ranami."
Žena hned přestala a ve vězení opět zavládl klid.
"Jsi vůbec žena?"napadlo najednou toho zloděje. "Že ses tak rozčílila."
"Jsem ženská; minimálně jsem bývala, teď už nejsem nic,"zachraptěla.
Chvíli bylo ticho.
"Jak že se jmenuješ?"zopakoval otázku zloděj.
"Dáš mi už konečně pokoj, až ti řeknu svoje jméno?"
"Hm, možná jo,"odpověděl, ale slovíčko "možná" zvýraznil tak, že by člověku hned došlo, že se bude ptát dál. Té ženě to ale nedošlo.
Chvíli váhala; přemýšlela, které jméno má říct, měla totiž tři. "Jsem Lucie. A ty?"
"Pyeron. Lucie, to není jméno od suť, že ne?"
"Ne, nejsem z vašeho světa. Víš… Hej, ty ses zase ptal! Slíbil´s…"
" Nic jsem neslíbil; říkal jsem "možná", ne určitě," bránil se Pyeron.
"Ale …"Konečně Lucii došlo, že "možná" v jeho jazyce znamená "určitě ne".
"Nech mě spát,"zaprosila, "jsem unavená-už několik nocí jsem nespala. Můj žaludek už si ani nepamatuje, kdy naposledy pořádně jedl. Poslední "jídlo" jsem snědla před třemi čtyřmi dny. Zítra mám soud a tam se setkám s někým, koho jsem už nikdy nechtěla vidět za to, co provedl mně, mým přátelům a naším dětem. Tak mě, prosím, nech spát a načerpat aspoň trochu energie na zítřek."
Na Pyerona ta slova nejspíš zapůsobila, protože byl zticha a přemýšlel. Lucii zase pomalu docházelo, že řekla víc, než chtěla, ale nelitovala, neboť měla malou šanci, že ji Pyeron dá konečně pokoj, že se dozvěděl dostatek informací.
V náhlém tichu bylo slyšet jen cinkání Luciiných okovů, když se snažila pohodlněji lehnout.
"Ty máš děti?"zeptal se, jako by nebylo normální, že ženy mají děti.
"Měla jsem; teď ani nevím, kde jsou a jestli ještě vůbec žijí."
"Měla,"zopakoval tiše. "Kdo vůbec jsi?"
"Jsem Lucie, to už jsem ti přece říkala, Pyerone."
"To jo, ale proč jsi tady? Čím jsi byla před tím? A čí vůbec jsou ty děti, které už nemáš?"zeptal se.
"Jsem vrah a otrok na útěku v jednom. Ty děti jsou moje a krále téhle země; před rokem dvěma jsem totiž byla královna."
Pyeron se rozesmál. "To ti mám věřit!?"Lucie přikývla, ale ve tmě to nebylo vidět. "Otrok - to ti věřím určitě; vrah - dejme tomu, každý má své mouchy; že máš děti s králem, bych ti taky věřil, to se dá zařídit, ale to, že jsi byla královna, to ti doopravdy nevěřím."
"Ale je to pravda,"stála si na svém Lucie.
"Fakt na to nevypadáš."
"Neříkám, že na to vypadám, ale byla jsem jí,"řekla a rychle dodala: "Jestli chceš, můžu ti svůj příběh říct. Chceš?"
"Noc je dlouhá; poslouchám," zněla odpověď.
 


Aktuální články

Reklama
pics from DevintArt&Daemon(obaly knih); brushe buď nevim odkud, nebo od Blanch z LC, anebo od goodfriend; fonty: ginga, el!font gothic, vtks revolt, times new roman, a charming font; text v záhlaví z písničky Marilyna Mansona If I Was Your Vampire
»copyright by AngEl 2008 - 2010«