Všechno hezké jednou končí, a tak končím i tady.

Utekla jsem na My life´s ridiculous

5. kapitola - konec

29. července 2008 v 21:41 |  ►#_Prokletí Daru
Přede mnou se objevila světelná koule a za ní stál nějaký slavnostně oděný šlechtic. Pomohl mi vstát.
" Co tu děláš?" ptal se.
" Za-zabloudila jsem, pane," zakoktala jsem se.
" Jak se jmenuješ?"
" Jsem Lucie, pane, učeň Mistra Haaśhe."
" A čí jsi učeň?"
" Ale to už jsem říkala …" Dostala jsem facku a ten muž na mě zařval: " Na mě, na krále, nebudeš drzá!" a klidněji dodal: " Takže čí jsi učeň?
" Jsem učeň Mistra Haaśhe, pane."
" Dobře, upozorním ho na tvoji neposlušnost. Ale teď pojď," hrubě mě chytil za zápěstí a táhla mě pryč. " Tady stejně nemáš co dělat! Měli bychom už být v sále."
Dovedl mě až ke vchodu do sálu. " Tak běž!" pobídl mě a já musela dovnitř.
V sále jsem hledala Davida a našeho Mistra. Když jsem je konečně našla, vyrazila jsem k nim. David zvedl oči v sloup, když mě viděl; Mistr vypadal vztekle, když mě viděl.
" Kde jsi byla?" vyštěkl.
" Zabloudila jsem."
" Zabloudila … Jen aby!"
Podívala jsem se nechápavě na Davida, ale ten zavrtěl hlavou. David věděl, že jsem chtěla ten den utéct. Pohledem jsem se vrátila k Mistrovi, na němž bylo vidět, jak moc se přemáhá, aby mi nedal facku. Hold jsem byla fackovací panák … Vlastně jsem dodnes; dneska jsem to taky párkrát schytala."
Lucie se pousmála, přestože její život není veselý. Momentálně byla ráda, že nebrečí, a proto se usmála.
" Když vešel do sálu král s královnou, přivítal nás a popřál dobrou zábavu. Zároveň si k sobě zavolal našeho Mistra. Dlouho s ním mluvil, a když se Mistr vrátil, dal mi facku a řekl, že až se vrátíme na jeho hrad, že si to se mnou ještě vyřídí.
Pak nás král pozval k večeři. Sotva jsme začali jíst, začala ohromná bouře. Blesky létaly, vítr dul, déšť bičoval střechu a okna. V sále jsme si toho ale nevšímali; začal tam tlumený hovor. Já nemluvila, nikdo se mě na nic neptal, a přemýšlela, jak se všemu vyhnout.
Po jídle se vybral, už ani nevím jak, král. Budoucím králem měl být takový divný černovlasý kluk; připadal mi hrozně namyšlený. Jinak jsi toho divného kluka dneska viděl, ale on se strašně změnil.
Pak se tancovalo, bavilo se a povídalo. Začínalo mě to bavit, i když minulo tancovat. Nejspíš si všichni mysleli, že jsem děsná a že tam vůbec nepatřím. Tenhle dojem je ale brzy přešel.
Po tomhle volném tancování, kdy jsme mohli tancovat, s kým jsme chtěli, se měli "přiřazovat" manželky. A to si pamatuju úplně přesně, jak se to dělalo. Všem klukům rozdali čisté kousky pergamenu. Kluci si je museli vzít do levé ruky a za určitou dobu z nich přečíst jméno své vyvolené. Jak se tam to jméno objevilo, nevěděl přesně nikdo, ale všichni jsme tušili, že v tom bylo kouzlo.
Začínat měl budoucí král. Udiveně se podíval na pergamen a přečetl jméno. " Lucie, učeň Mistra Haaśhe."
Nevnímala jsem ho, ale cítila jsem, jak mě Mistr popostrčil dopředu. Všichni se na mě dívali, většinou zlostně, a tleskali. Teprve teď jsem si uvědomila, co z toho všeho vyplývá, a rozbrečela jsem se. Šla jsem k tomu divnému klukovi a plakala jsem. Stokrát raději bych si to vyměnila s těmi ostatními dívkami, které byly teď odkázány stát se obyčejnými šlechtičnami.
Postavila jsem se po boku svého budoucího chotě; zbytek večera budu muset strávit s ním. Pořád všichni tleskali, když nám tehdejší král předával šerpy, aby se poznalo, že jednou budeme taky vládnout.
Pak se dorozdělily i ostatní dívky.
Pak se zase tancovalo. A tancovalo a tancovalo. Prostě se tancovalo pořád. Anebo se zastavilo, sedlo se a povídalo.
Když na mě nikdo nedával pozor, což se stávalo jen opravdu zřídka, tak jsem brečela, protože jsem věděla, že i když uteču, budu se muset jednou vrátit, protože králem se zvolený muž může stát, jenom když se ožení s ženou, kterou mu přidělí na plese.
Jako královna jsem neměla snad žádná práva. Byla jsem na tom možná hůř než obyčejná služka. Měla jsem žít ve zlaté kleci. A to jsem nechtěla.
Už na plese jsem se snažila vymyslet další plán útěku, ale tam mě žádný nenapadl.
A pak ples skončil a my jeli zpátky na hrad. Během cesty jsem si všimla, že svítá."
 


Aktuální články

Reklama
pics from DevintArt&Daemon(obaly knih); brushe buď nevim odkud, nebo od Blanch z LC, anebo od goodfriend; fonty: ginga, el!font gothic, vtks revolt, times new roman, a charming font; text v záhlaví z písničky Marilyna Mansona If I Was Your Vampire
»copyright by AngEl 2008 - 2010«