Všechno hezké jednou končí, a tak končím i tady.

Utekla jsem na My life´s ridiculous

6. kapitola - 2. část

29. července 2008 v 21:41 |  ►#_Prokletí Daru
" Ty´s ji zabila…?"
Sklopila jsem oči k zemi. " Jo."
" Jak´s to mohla udělat?" zeptal se vyčítavě.
" Musela jsem …"
"Jak´s to mohla udělat?"
" Myslíš, že jsem zato nezaplatila?" Vyhrnula jsem si rukáv a ukázala mu cejchy. " Myslíš, to nebolelo? Anebo tohle," ukazovala jsem mu drobné, ale dostatečně četné jizvičky na rukou. " A záda? Bičem jsem dostala taky několikrát … Ale víš, co je nejhorší? Víš? Ten pocit viny kdesi hluboko ve mně, že jsem zabila kamarádku. To … sss…"
Opět mi všemi jizvami projela ta strašná bolest. Když odezněla, rozhlédla jsem se kolem. Tentokrát tam nebyl Mistr … přes hřiště k nám běželi tři lehkooděnci.
" Rychle … Hmmm … Ke kabinám! Rychle utíkejte ke kabinám!" vykřikla jsem.
Po cestě jsem ještě stihla vyškubnout trs trávy. U kabin jsem ten trs šikovně t¨rozdělila na šest částí a ty jsem pak přeměnila na tři meče a tři drátěné košile.
" Rozeberte si to … Nechci, aby se vám něco stalo."
" A ty?" zeptala se Nora. To už jsem si ale kouzlem přivolala svůj opasek s mečem a dýkou. Podívala jsem se, jak blízko jsou bojovníci. Rychle jsem si vytrhla vlas a přeměnila ho na tu ochrannou kazajku. Oblékla jsem si ji a kouzlem zavázala. Hmmm… A hodně utáhla, ale už nezbyl čas to převázat.
Připnula jsem si pás a ještě křikla na kamarády, aby se jen bránila, ale ať neútočí. Vrhla jsem se do boje …
Mno… Ani nevim, jak dlouho jsme bojovali. Mně to připadalo jako celá věčnost. A všechna obrana a útoky se po určité době staly více než samozřejmé a všechno to nakonec vypadalo jako dokola hrané představení.
Pak se ale hodně změnilo… Začínala jsem být unavená a své udělal i nedostatek vzduchu. Prostě se mi zatočila hlava a nejspíš bych omdlela, kdyby mě neprobrala bolest v paži. Rychle jsem se probrala avšimla si, že se po mně natahuje ten bojovní, se kterým jsem bojovala, aby se mě zmocnil. Využila jsem toho a zabila ho.
Rychle jsem se vzpamatovala a šla pomoct kamarádům, na které se vrhli zbylí dva bojovníci. Jednoho z nich jsem vážně zranila a druhého zabila.
Moji kamarádi se unaveně a nesmírně vyděšeně sesunuli na lavičky. Přesvědčila jsem se, že těla bojovníků zmizela a pak jsem se teprve otočila k ostatním.
" Ty, Lucko, co by se stalo …?" začala Nora, ale co v tu chvíli řekla, už nevím, protože jsem omdlela.
Když jsem se probrala, skláněl se nade mnou Dan.
" Žiješ? Jen že máš ošklivě rozseklou ruku a skoro jsi nedýchala… S Dianou jsme ti museli rozvázat ten korzet či co to je…"
" Jo… a vím to… dík… ale jak jste na tom vy?"
" No… já a Nora jsme celkem v pohodě, ale Diana má taky seklou ruku…"
" Sakra…! Hmmm, počkej…" Pomalu jsem vstala z lavičky, na kterou mě asi položili. Spadla mi ta kazajka a já ji nechala ležet na zemi. Došla jsem pomalu s Danem v zádech k Dianě sedící nedaleko ode mě.
" Hmmm… Heleď, Diano, znám kouzlo, kterým se uzdravuje. Ale nechci ti ublížit, takže si to kouzlo nejdřív zkusim na sobě…" řekla jsem, ale Diana mi skočila do řeči: " Prosím tě, uzdrav mě hned! Chci už jít domů…"
" Ale já nevim…No, zůstane ti jizva…Ale ta by ti zůstala i tak…" Rychle jsem tedy Dianě tu ruku uzdravila. Vypadala pak ještě víc vyděšeně než před tím. Pak radši odešla.
" Dane, kolik vůbec je…?"
" Mno, už je po půl čtvrtý a já už taky asi pudu. Nora odešla už před tím …"
Dívala jsem se, jak odchází. Najednou se otočil. " Nora se tě na něco ptala, než jsi omdlela, ale už jsi nestihla odpovědět…"
" Hmmm, a na co se to Nora vůbec ptala?"
" Ptala se, co by se stalo, kdybychom se neubránili… Kdyby nás zajali… Kdyby zajali i tebe…"
" Mno, kdyby zajali mě, snažili by se mě donutit se vrátit. Jenomže to se jim jen tak nepovede. Kdyby zajali vás, byl by to výborný donucovací prostředek, protože bych nikdy nedovolila, aby se vám něco udělali. Kdyby mě donutili se vrátit, stala bych se tam královnou a už bych se nikdy nesměla vrátit. A kdybych se tam vrátila, a největší pravděpodobností by vás tam taky vzali. A v tam tom světě by vás buďto zabili nebo z vás udělali otroky. Každopádně by se z toho světa už nikdo z nás nikdy nevrátil domů. Takže pro vás jedna možnost lepší než druhá…"
" Aha," řekl překvapeně Dan a odešel.
Takhle jsme bojovali ještě asi čtyřikrát. Za tu dobu, co jsme se museli takhle bránit, jsem se mírně zdokonalila. Ale ostatní se naučili hodně rychle dobře bojovat. Trošku jsem je procvičovala, když byl čas …Mno, ale naučili se to dobře … Jen nechápu, jakto že se Mistrovi podařilo poslat ty bojovníky vždycky, když jsem byla së svýmiu kamarády. Byla jsem a jsem pořád přesvědčená, že je si vypátrat nemohl.
Ale to je teď už jedno. To co se stalo, už stejně nikdy nezměnim.
Byla jsem pryč z tohohle světa asi dvacet dní. Kamarádi už plně věřili tomu, co jsem prožila. A já zase věřila, že už se sem nikdy nevrátím. Ale mýlila jsem se.
Zrovna jsme na hřišti cvičili. Bojovala jsem s Dianou, které to sice moc nešlo, ale naštěstí se jí ještě nic vážného nestalo. Útočila právě trošku nešikovně někam na mou nohu, když mi jizvami projela ta strašná bolest. Skrčila jsem se, takže mě ta rána od Diany zasáhla do ramene. Začala se mi omlouvat, ale já jsem zavelela, aby se připravili. Ale hned potom jsem utrpěla šok. Tentokrát se k nám nehnali čtyři bojovníci jako obvykle, ale rovnou pět. A jedním z nich byl můj Mistr.
 


Aktuální články

Reklama
pics from DevintArt&Daemon(obaly knih); brushe buď nevim odkud, nebo od Blanch z LC, anebo od goodfriend; fonty: ginga, el!font gothic, vtks revolt, times new roman, a charming font; text v záhlaví z písničky Marilyna Mansona If I Was Your Vampire
»copyright by AngEl 2008 - 2010«