Všechno hezké jednou končí, a tak končím i tady.

Utekla jsem na My life´s ridiculous

Mikrosvěty_2

9. srpna 2009 v 20:46 | AngEl |  Cogito, ergo sum
Mikrosvěty
Part two

Snažím se vstřebat sluneční paprsky. Jdu od zastávky domů; není to dlouhá cesta a výjimečně je mi to docela líto. Je krásně; už není to spalující horko, jaké bývá v poledne. Je chladněji, ale stále velmi teplo. Slunce se bude na obloze ještě pár hodin držet a pak přijde krásná noc, kdy září měsíc, obrovský měsíc, den po úplňku. Jsou to dny, kdy je škoda nebýt venku, ale doma se místům za zdmi našeho bytu vyhýbám. Vždycky mám pocit, že musím pryč. Ale nejen tady; všude.


Pro mě je náš svět trochu nudný. Podle mě se tu nemůže stát nic nečekaného. Jsem jen jedna z 6 miliard lidí; kapka v moři. Nemůžu nic změnit a ta nicota mě nebaví. Jendou, a v to pevně doufám, budu mít snad víc šancí, ale musím si ještě počkat.
Raději zatím unikám pryč, do vlastních světů. Nejsou ideální, jak je poznat na tom kousku Prokletí
Daru, ale rozhodně tam je ta postava, kterou představuje moje já, zaměstnaná zajímavějšími věcmi. Je to moje já, o kterém bych ráda řekla, že je skutečné. Není. Je vysněné; nedosáhnutelná meta.
Mám zálibu v knížkách. Takže se mi občas stane, že si přeji žít ve světě těch svých hrdinů. V Prydainu a být dívkou jakou je Eilonwy, v Lodnýně, abych se mohla setkat s Bartemeaem, mít tajné poslání jako má Nefrita, Jantara a Safíra, být pirátka jako princezna Soledad, účastnit se záhadných dobrodružství jako Fiorella, být Janou Eyrovou a v neposlední řadě setkat se s Johnem Taylorem a podniknout s ním nebezpečnou výpravu na Noční stranu. Dala bych cokoli, abych mohla být někým z nich, ale to se nemůže stát. Některé sny se prostě neplní.
Šestnáct let jsem žila ve světě, kde jsem si myslela, že se může stát cokoliv. Kde jsou strašidla, kouzla a kde je možné, že to všechno čeká třeba na mě. Pomalu se ale dostávám do reality; kruté reality. Kde se strašidla a kouzla dají racionálně vysvětlit a nic není záhadou. Je smutné, jak lidé žijí; jen pro peníze a nic jiného. Vše ostatní je nepodstatné. Ale proč?
Chci pryč a je to moje konečné rozhodnutí. Když někdo vymyslí a sestrojí stroj času, budu klidně první dobrovolník, který ho vyzkouší. Nebo když někde najdete místo, kde se dá projít do jiného času. Je to jeden z mých snů. Probádat něco, co nikdo ještě neobjevil. A klidně být za blázna, kterým opovrhují. Utekla bych jim. Pryč, tam kam se oni neopováží. A třeba bych při svých cestách zjistila, že moje vymyšlené světy jsou skutečné…
Zítra touhle dobou budu sedět na houpačce anebo chodit stokrát tam a sem po silnici, a budu si užívat samoty. Ale nebudu tak úplně sama. Budu mít s sebou svoje myšlenky a v nich svoje přátele. Budu předstírat, že nejsem já, ale Lucie, která se nebojí plivnout všem svým nepřátelům do tváře. Lucie, která je, alespoň pro zatím, šťastná se svým Yl´Loiem. Lucie, která je úplně jiná než já…
»copyright by AngEl«
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
pics from DevintArt&Daemon(obaly knih); brushe buď nevim odkud, nebo od Blanch z LC, anebo od goodfriend; fonty: ginga, el!font gothic, vtks revolt, times new roman, a charming font; text v záhlaví z písničky Marilyna Mansona If I Was Your Vampire
»copyright by AngEl 2008 - 2010«