Všechno hezké jednou končí, a tak končím i tady.

Utekla jsem na My life´s ridiculous

2. kapitola

27. září 2009 v 23:58 | AngEl |  #abc#


Čtení myšlenek
"Yn, jsi tu?" zachroptěla Saathi.
"Ano. Co potřebuješ?"
"Nic. Jen tu nechci být sama."
"Zavolám ti Adreka, když budeš chtít..." pohotově odvětila Yn.
"Ne. Ty mi stačíš. Něco mi říká, že ti můžu důvěřovat ..."
Yn se plaše usmála. Saathi se napůl posadila na posteli, ale Yn k ní pohotově přiskočila. "To nesmíš. Nejdřív se musíš uzdravit a až potom můžeš vstát z postele."
"Vypadáš smutně. Co se stalo?" zeptala se Saathi, když si znovu lehla.
"Stalo? Nic, jen mám strach, co se stalo s ostatními, když ty tu jsi v tomle stavu. A navíc ... já a Alew jsme se měli moc rádi, víš? A já bych o něj nerada přišla ..."
Najednou někdo zaťukal na dveře a pak se v nich objevil Mistr, ten muž, který se Saathi mluvil v jídelně u velkého stolu. Gestem Yn naznačil, aby šla s ním.
"Myslím, že by ses měla ještě trochu prospat," řekla pohotově dívka. "Nechám ti tu odvar."
"Neodcházej. Bojím se zůstat sama ..."
"Brzy budu zpátky, to it slibuji. Svoji sestru, i když nevlastní, bych tu trpět osamotě nenechala." Položila na stolek hrneček s odvarem a odešla z místnosti.
x X x
Do ložnice vešel Mistr. "Doufám, že ti je už lépe, Laquen ..."
"Ano, je. Yn se o mě výborně stará. Děkuji." Saathi se pousmála a posadila se .
"Potřeboval bych něco vědět, Laquen. Dovolila bys mi, abych ti nahlédl do myšlenek a paměti?"
"Proč? To lze?"
"Lze to, lze. Jsme mág, takže to umím. A ptáš se proč? Nu, je to jednoduché. Někdo se pokusil o to, aby ti vymizely všechny vzpomínky a já bych strašně rád věděl, jestli se ti ještě někdy vrátí, nebo je to navěky věků."
"Dobře, souhlasím," přikývla po delší pauze.
"Tak tedy, dívej se mi do očí. Někdo tvrdí, že je to nepříjemné, tak se nezačni bránít; já to nechci ublížit. A hlavně neměj strach."
Saathi s soustředila na šedohnědou barvu starcových očí. Zachvěla se při představě, že jí někdo může číst myšlenky. A náhle věděla, že to není poprvé ...
... dívala se do krásně modrých očí. Chtěla křičet, utéct, ale nemohla. Z úst jí nevyšel jediný zvuk a v pohybu jí bránila pouta a několik párů rukou. Byla neprosto bezmocná. Ten muž naproti ní četl její myšlenky. Dozví se kde je princezna! Zachvátila ji panika, ale v zápětí všechno vzdala. Nic nemělo smysl. Bylo by jedno, kdyby všechno řekla už ty dny před tím. Nic by se nezměnilo. Jen by věděli o něco míň. Teď se dozví i spoustu jiných věcí. Ale to ona ne, ona raději snese bolest, než aby zradila. Od pusťte mi! Teď už jim není k ničemu, skončí jako ostatní. Ale vždyť ona si nic jiného nezaslouží; nedovedla svůj úkol pořádně splnit. A teď bude konec. Naprostý. Ne!
Sevření a pouta povolila. "Ne! Nechte mě! To nesmíte!" vykřikla, ale bylo to zbytečné. Už vědí to co potřebují ...
"Ne!" vykřila Saathi a vrhla se na zem. Stočila se do klubíčka dala se do pláče.
"Laquen, nebreč. Už je to pryč. Teď už bude jenom dobře..."
"Teď?! Ostatní jsou mrtví, že? Kvůli mě! To bylo strašné ..."
"Prosím tě, o jejich smrti se nezmiňuj. To ještě není jisté... a vstaň! Musíš si zase lehnout..."
"Vrátí se všehcny vzpomínky?" zeptala se ležíc v posteli.
"Nejspíš ano. Ale záleží na situaci ... pošlu ti sem Yn, aby ti dala něco na uklidnění..."
Na chodbě potkal Mistr Yn. "Hledal vás tu posel od královny. Chce, abychom jí podali hlášení. Máte se tam co nejdříve dostavit."
Mistr tiše zaklel. "Samozřejmě. Můžeš dát Laquen něco na uklidnění. Je rozrušená. A pak se pokus co nejrychleji svolat radu. Je to nanejvýš naléhavé. A chci, aby tu byl i Adrek. Myslím, že by nám mohl pomoci."
Když se za několik hodin vrátil Mistr od královny, byl rozmrzelý touto nucenou návštěvou. Okamžitě zasedl k poradnímu stolu, aby tu projednali další plány. Naznačil, že zbytek skupiny může být mrtvý a princezna unesená, a oznámil snad jedinou potěšující věc, že se Saathiina paměť jednou vrátí. problém byl v tom, že nebylo jasné kdy. A oni potřebovali co nejdříve.
Oznámil, že Adrek projde výcvikem, aby se mohl do jejich pátrání také zapojit. Ten se zprvu bránil, ale nakonec byl nucen souhlasit.
"Problém teď vytváří královna. Přeje si, abychom jí podávali hlášení; mě si nechá zavolat zase za dva dny. A za tu dobu pronceznu určitě nenajdeme. Chtěl bych příště vzít s sebou i Laquen, ale na to by měla být už téměř zdravá a to asi nebude, že Yn?"
"Ne, nejspíš ne."
"V tom případě bych rád použil něco ze svých kouzel, pokud ti to nebude vadit." Yn zavrtěla hlavou. "Chtěl bych totiž královně nastínit naší situaci. No, budu doufat, že nás nedá rovnou zavřít."
Saathi mezitím ležela na posteli a přemýšlela nad svým minulým životem a hlavně nad posledními dny. Vyděsila ji ta vynucená vzpomínka na její zajetí. Přestože Mistr nakázal, aby spala, ona odmítla poslechnout a uklidňujícího lektvaru se napila jenom trochu.
Co bude dál? Co se stane, až si vzpomenu na všechno? Bude všechno takhle nepříjemné? Nemohlo by se stát, že by se mi to nepříjemné vybavilo až jako poslední...?

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
pics from DevintArt&Daemon(obaly knih); brushe buď nevim odkud, nebo od Blanch z LC, anebo od goodfriend; fonty: ginga, el!font gothic, vtks revolt, times new roman, a charming font; text v záhlaví z písničky Marilyna Mansona If I Was Your Vampire
»copyright by AngEl 2008 - 2010«