Všechno hezké jednou končí, a tak končím i tady.

Utekla jsem na My life´s ridiculous

Prolog

24. září 2009 v 21:42 | AngEl |  #abc#


Je chladné jarní ráno. Slunce ještě nevyšlo a ještě chvíli nevyjde a ulice se zdají být prázdné, bez života. Tu a tam mezi odpadky proběhne krysa, ale jinak tu nikdo není. Tak se to alespoň na první pohled zdá.
Za roh ulice zahne člověk. Dopadá na pravou nohu a drží se za levý bok. Opilci, vracejícímu se v tuto ranní hodinu, by se mohlo zdát, že se k němu blíží některý z duchů-přízraků. Pravdu by ale neměl. Na tomto člověku je jediná, za to pořádná stopa magie ...
Vyplašená dívka se dívá neustále okolo sebe.
Kdo jsem ?
Stačí několik málo momentů a život se vám změní. Ji by ale zajímalo, co se přihodilo jí. Probudila se o několik ulic dál a ...
Kde to jsem ??
... nevěděla, kde se nachází. Na těle měla spoustu modřin a škrábanců a při pokusu postavit se, zjistila, že má pochroumanou i pravou nohu a levý bok. I přes neustálou bolest se vydala napříš neznámým městem.
Co se to tu děje ???
Věřila, že potká někoho, kdo jí aspoň řekne, kde to je. To štěstí ale zatím neměla; vyrazila příliš brzy. Pro tuto chvíli naprosto vyčerpaná s sesula podél jedné ze zdí a zoufalstvím se rozbrečela. A usnula.
x x x
"Saathi? Jsi to ty? Nemohl jsem tě vůbec poznat!"
Saathi? Kdo je to? Kdo to přede mnou stojí?
"Saathi, ty mě nepoznáváš? To jsem já, Adrek!"
Saathi ... to jsem přeci já! A Adrek ...
"Adreku ... nemohla jsme tě vůbec poznat ... promiň ... promineš mi to, že ano?"
"Samozřejmě. Ale jak to vypadáš?! Co se ti stalo?"
"Já ... nevím, co se stalo. Nevím, kde jsem, nevím, kdo jsem, nevím, co se děje. Nevím nic ..."
"Nic? Ale to je nemožné!"
"Stojím tu před tebou jako žívý důkaz."
"Chceš, abych s tbou šel domů?"
Domov? Já mám domov?
"Ano, určitě."
x x x
Všechno se najednou odehrálo strašně rychle. V jednu chvíli ještě seděla Saathi v poklidu za stolkem a popíjela čistou vodu, najednou na ni ale mířily tři šípy a někdo zvolal: "Zabte ji!"
Saathi rychle převrhla stůl a schovala se za ním, takže se první dávka šípů zabodla do desky stolu. Stačí ale aby lučištníci obešli sůtl a ona bude v koncích ...
Náhle zaslechla, jak někde někdo volá. Pak si všimla škvíry ve zdi naproti ní. Viděla tam mihnout něčí tvář. Slyšela kroky a zjiostila, že nemá navybranou; že se musí vrhnout k tomu tajemnému otvoru ve zdi. Skočila tedy k němu a vklouzla do prostoru za ním na poslední chvíli, protože lučištníci znovu vystřelili.
"Lyquen, proč ti to tak dlouho trvalo?!" vyhrkl na ni neznámý muž.
Laquen?! Co to ten muž plácá ... a kdo to vůbec je?!
"Nejsem Laquen; jsem Saathi. Asi jste si mě s někých spletl. Ale stejně děkuji za záchranu."
"Laquen, ty mě nepoznáváš?" zašeptal zaraženě.
"Ne, pane. Měla bych snad?"
Chvíli mlčel, a pak ze sebe vysoukal: "Pojď, musíme pryč."
"Kam pryč?"
"Do bezpečí. Rychle."
"Kde to je?"
"Stačí vědět, že tě tam nikdo nebude chtít zabít. Sem za chvíli přijdou a zabijí tě .. nás oba zabijí. Pojď a už se neptej. Všchno se včas dozvíš."






 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
pics from DevintArt&Daemon(obaly knih); brushe buď nevim odkud, nebo od Blanch z LC, anebo od goodfriend; fonty: ginga, el!font gothic, vtks revolt, times new roman, a charming font; text v záhlaví z písničky Marilyna Mansona If I Was Your Vampire
»copyright by AngEl 2008 - 2010«