Všechno hezké jednou končí, a tak končím i tady.

Utekla jsem na My life´s ridiculous

3. kapitola

3. října 2009 v 23:36 | AngEl |  #abc#


Královna
"Laquen, smím tě o něco požádat?"
"Jistě, Mistře." Laquen vstala z postele a šla mu vstříc. Nevěděla, co má dělat a příšerně se nudila. Doufala, že jí zadá udělat něco zajímavého. Nebo že po ní bude aspoň něco chtít ...
"Už jsi téměř úplně zdravá a já bych potřeboval ... chci královně vysvětlit, jak se má celá ta situace s její dcerou. A zároveň bych chtěl, abys tam byla se mnou. Jako důkaz toho, co se stalo."
"Nevím, k čemu vám tam budu ..." namítla.
"Dodání informací ..."
Nic si přeci nepamatuji ... kromě té vzpomínky, hodně nepříjemné vzpomínky, která se mi vybavila včera ...
"... a jako psychická opora."
"Dobře, půjdu. Kdy?"
"Dnes odpoledne."
x X x
Laquen byla jako u vytžení. Město bylo za denního světla nádherné. Lidé pořád někam spěchali, a přesto to všechno mělo svůj jistý řád. Ráda by se zastavila a všechno dlouze pozorovala, ale ona musela dál se svým Mistrem.
Došli k bráně hradu. Bez problémů je pustili dovnitř. A brzy už stáli přede dveřmi do sálu ke královně.
"Orku! Co tu děláš?" zvolala na starého přítele královna, když vešli do sálu.
"Potřebuji vám něco naléhavě sdělit ... vysvětlit"
"A co? Povídej ..."
"Týká se to vaší dcery ..." Mistr začal všechno vysvětlovat; řekl vše, co v tu chvíli věděl. Laquen mlčela a upírala oči do podlahy; tížil jí strašný pocit viny. Když Mistr skončil, vzhlédla a podívala se královně do tváře. Mihla se jí na něm strach rychle vystřídaný vztekem.
"Zklamal jsi mě, příteli ..." zašeptala.
"Já vím. Vynasnažíme se ..."
"To byste měli!" zvýšila hlas. "Za pět dní bude úplněk. Jsem si jistá, že byste ji zvládli najít do té doby, ale nechci vám udělovat nějaké šibeniční termíny. Takže bych vám radila, abyste moji dceru, jediného mého dědice, našli do příštího úplňku."
"Ano, paní ..." přikývl poníženě Mistr.
"To bych vám také radila. A mezitím si tu necháme vaši Laquen ..." Dala strážím pokyn, aby se jí chopili.
"Ne! To přeci nemůžete!"
"Ale můžu. A když princeznu nepřivedete do určené doby, bude to právě Laquen, kdo za to zaplatí nejvyšší cenu."
Laquen se zmateně podívala na Mistra. Nevěděl, co má udělat pro její záchranu. Náhle ji stráže srazili na kolena ...
... bude následovat konec. Nezvládla svůj úkol. Selhala. Poslala sice princeznu napřed s Ulmou do bezpečí, ale pochybovala, že se stihnou ukrýt dřív, než je najde někdo z nich. Z těch, kteří je přepadli. Co jsou vůbec zač? A proč po nich jdou? Všimla si někoho podobného už ve městě, když odjížděli, ale nějak tomu nevěnovala pozornost. Měla; byla to chyba.
Předvedli před ní její společníky a vojáky, kteří tam s nimi byli jako doprovod. Žili, ale ne na dlouho.
"Ne! Proč jste to udělali?! Jakým právem?! Proč ...?!" rozkřičela se, když je zabili.
"Buď zticha!" okřikl ji jejich velitel a vrazil jí facku.
"Zabte mě stejně, jako jste zabili je!"
"Zabít tě?" zasmál se a vyšvihl se do sedla. "Potřebujeme tě. Ale neboj, smrti se dočkáš. Přivažte ji na koně! A rychle! nesmíme ztrácet čas!"
... "Laquen! Co se děje?"
Bolí mě hlava ...
"Jsou mrtví ..." zašeptala a po tváři se jí kutálely slzy.
Mistr sklonil halvu a promnul si oči. "Královno, pusťte ji. Bez jejích vzpomínek nihkoho nenajdeme..."
"Však vy už si poradíte. Odvěďte ji!"
"Ne!" vykřikl Mistr, ale bylo pozdě na to něco změnit.
x X x
Mistr sedobelhel domů. Nepozorovaně prošel do jídelna a zasedl k velkému stolu. To nemůže být pravda ...
Ze schodů seskákala radostně Yn. "Děje se něco, Mistře?"
Pomalu zvedl oči. "Ano, děje ..." odpověděl pomalu.
"Co se stalo? A kde je Laquen?"
"Je ve vězení. Nechala ji tam dát do zástavy královna, kdybychom jí do příštího úplňku nepřivedli princeznu. Když ji nenajdeme, tak Laquen popraví."
"To je zlé ..."
"Zlé? Ještě horší! Bez jejích vzpomínek princeznu nemůžeme nikdy najít, takže jsme ztracení. Laquen je ztracená ..."
"Vy už na něco přijdete ..." Chatila Mistra za ruku. A pak chtěla odejít, ale on jí to nedovolil.
"Yn, je ještě něco, co bys měla vědět ... ostatní jsou mrtví."
"Jak to víte?" zeptala se vyděšeně.
"Laquen si vzpomněla a řekla mi to."
"To nemůže být pravda!" zavzlykala Yn a sesunula se na židli.
"Bohužel je ... musíme se s tím smířit ..."
Yn si položila hlavu do dlaní a rozbrečela se.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
pics from DevintArt&Daemon(obaly knih); brushe buď nevim odkud, nebo od Blanch z LC, anebo od goodfriend; fonty: ginga, el!font gothic, vtks revolt, times new roman, a charming font; text v záhlaví z písničky Marilyna Mansona If I Was Your Vampire
»copyright by AngEl 2008 - 2010«