Všechno hezké jednou končí, a tak končím i tady.

Utekla jsem na My life´s ridiculous

Čas je nepřítel, proti němuž se nedá bojovat ..

11. listopadu 2009 v 17:38 | AngEl |  Cogito, ergo sum
Čas od času si sama sobě připadám jako "stará bréca", která už toho hodně zažila. No jasně, nezažila jsem Sametovou revoluci, ale už jsem - formálně, ne že bych si to pamatovala - zažila vznik samostatné republiky. A všechno, co následovalo potom. Jen si to vezměte: pro kolik lidiček, kteří už jsou na světě, je 11. září historie!

Ne, nejsem zase tolik stará. Bude mi teprve sedmnáct. Ale stejně ..
Dneska ráno jsem jela se svým kámošem J. do školy. Učil se nepravidelná slovesa a mimoto prohodil: "Komu je tady ještě dneska sedmnáct?" /Drobet jsem zapomněla, že má narozeniny. Vím, že je má jako já v litopadu, ale datum mi vypadl./ Pak ale dodat, že si na svůj věk vůbec nepřipadá; že mu spíš je jako čtrnáctiletému harantovi. A tak podobně si připadám já ..
S holkama ze třídy jsme hodily řeč taky o věku. Snad jen jedna z nás by chtěla být starší, jinak jsme si všechny přály zůstat stejně staré. Navěky v tom rozmezí patnácti a osmnácti. Ideální. Bez povinností, ale zároveň tak trochu dospělí.
Nechci být dospělá, mít problémy dospělých. Byla bych nejraději, kdyby mi po celý život bylo sladkých šestnáct nebo sedmnáct. Nic víc.
Všichni berou ohled na čas, jen čas na nikoho ..
Uniknout prostoru a času. Skrýt se jim a nevylézat. Moct být sama sebou. Navěky. S lidmi, které mám ráda. 4D .. a klidně i víc. Steně to nikdo od čtvrté výš neumí přesně pojmenovat, k čemu se to vstahuje. My žijeme ve 3D; 4D je daleká /možná nekonečná/ budoucnost. Jak jsem k tomu došla?
Pamatuji si přelom desetiletí-století-tisíciletí. /A pak si memám připadat stará, když jsem se vlastně narodila v minulém tisíciletí./ Je úžasné, že na základku jsem začala chdit v roce 1999 .. Zažila jsem 11. září 2001 a to, co následovalo. Vím, že jsem tenkrát měla strach, že bude třetí světová. Bála jsem se, přestože mi máma opakovala, že nám nic nehrozí. Pak taky třeba povodně v Čechách v roce 2002 a katasrofu na Sumatře a ostrovech v Indickém oceánu na Vánoce 2004. Pamatuji si dobu, kdy počasí bylo klidnější než teď. /No jasně, taky dvoumetrové zévěje asi čtyři roky zpět./ Kdy naši republiku uprostřed Evropy nelikvidovaly orkány a vichřice, povodně nebyly tak četné a nevyvažovaly se extrémním suchem. Prostě dost na to, abych mohla strovnávat.
Puberta je složité období, během něhož se propracujeme od kakaa k pivu.
/Omlouvám se všem zapřísáhlým abstinentům a odpůrcům piva, ale ono se to docela hodí. I když .. znám pár lidí, kteří zvládají oba nápoje-ne najednou samozřejmě. A jeden z toho už rozhodně není náctiletý ../

 


Komentáře

1 Vivienne Vivienne | Web | 11. listopadu 2009 v 17:57 | Reagovat

Kakao a pivo :-D Taky bych si občas přála zůstat ve věku, ve kterém jsem..

2 Kermisee Kermisee | Web | 12. listopadu 2009 v 11:06 | Reagovat

Nechci dospět, nechci být dospělá...
Mojí jedinou útěchou je, že pokud se budu snažit zanechat aspoň část dětského - pubertálnbího myšlení, nebudu muset být v zajetí dospělosti tak úplně...
Svět se stále mění...dobré střídá špatné a naopak...
Nkteré věci se taky pamatuji...Vánoce 2004... děly, dějí a budou se dít hrozné věci...a já jen doufám, že tady nebudu zase až tak dlouho...abych některé následky ještě spatřila...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
pics from DevintArt&Daemon(obaly knih); brushe buď nevim odkud, nebo od Blanch z LC, anebo od goodfriend; fonty: ginga, el!font gothic, vtks revolt, times new roman, a charming font; text v záhlaví z písničky Marilyna Mansona If I Was Your Vampire
»copyright by AngEl 2008 - 2010«