Všechno hezké jednou končí, a tak končím i tady.

Utekla jsem na My life´s ridiculous

Pátek třináctého

14. listopadu 2009 v 20:33 | AngEl |  Ze života mého ..
Jak může spousta lidí doložit, pátek třináctého není žádný vyjímečný den. Pro některé bývá i tím nejúspěšnějším. Pro mě osobně je nejhorší čtvrtek dvanáctého, a v pátek už mám klid. Kdo ze současných lidí může za to, že v pátek 13. října 1307 začal Filip IV. Sličný pronásledovat templáře, aby se jich mohl následně zbavit a přivlastnit si jejich majetek?

Začal tak jako každý jiný den. Ráno jsem snad vstala o něco málo svěžejší, neboť jsem si dopřála zhruba o hodinu více spánku.
První hodinu jsme psali čtvrtletní práci z matematiky. Jak primitivní: Tři docela lehké úlohy. Následovala němčina, při níž se mi z hlavy vykouřila spousta důležitých slovíček. Poté přišel zeměpis z menší části věnovaný poslechu hlášení našeho ředitele o 20. výročí pádu komunismu. Když skončil rozhovořil se na toto téma náš zeměpisář /učí i dějepis/. No za svoji osobu nemůžu říct, že to nebylo zajímavé. Hlavně když se nás na nic neptal; pochybuju, že by někdo z nás něco věděl.O češtině jsme profesorku rozčilovali tím, že snad nikdo nečetl Máchův Máj.

O čtvrthodinové přestávce mezi češtinou a biologií jsme se vyškrábali z přízemí do třtího /naštěstí i posledního/ patra. A zase jsem se jala poslouchat cizí rozhovory ..
A najednou šeptám vzrušeně kámošům:"Už nás nebude 33!" Nechápali, nerozuměli. Zopakovala jsem to.
Den před tím jsem se dověděla, že se jedna holka /zrovna taková, na níž mi záleželo zhruba nejméně/ chystá přestoupit na jinou školu, do jiného města. Ale nikoho by nenapadlo, že v pátek ji vidíme mezi sebou naposledy.
O volné hodině, když jsem seděla se 4/5 počtu našich kluků ze třídy v "odpočívárně", přemýšlela jsem, nakolik mi vadí, že jsem té holce neřekla ani to pitomé "ahoj" na rozloučenou. Vlastně to nevím doteď.
Nu, poslední dvě hodiny proběhly v tom unaveném pátečním klidu.
Po škole jsem vyrazila s kámoškou do města koupit jiné kámošce dárek k narozeninám. Udělala jsem si z ruky vzorkovník,abych zjistila, který z těch stínů je nejlepší ..
A stále jsem se těšila na večer. Na to, až s kámošema vyrazíme aspoň částečně oslavit kámošovy narozeniny.
Na smluvené místo jsem s H. došla s mírným zpožděním. Už tam čekal J. se svými kámoši; jednoho jsem znala ze základky, druhého od vidění /cesty busem; kupodivu jsem mu utkvěla v paměti taky/. A tak došlo k takovému "oficiálnímu" představení. Docela vtipné při tom stavu,v němž se už ti tři nacházeli po půlhodinovém čekání.
S ještě větším zpožděním dorazila kámoška, holka J., D. se svojí kámoškou D. A vyrazili jsme. Nebudu popisovat, co jsme dělali; nebylo by to moudré, ale ono to každému asi dojde.
Viděla jsem díky naší zastávce v hasičárně dva svoje bývalé spolužáky, ale pochybuji, že mě poznali. Další se k nám časem připojil.
Nemůžu si stěžovat; opět jsem si páteční večer užila. Domů jsem dorazila něco po desáté, zapla počítač a šla si ještě pokecat s jedním kámošem. Tak trochu jsme si domlouvali, že půjdeme v neděli do pizzerky. Jenže z toho sešlo. Tak tedy nic. Jindy.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
pics from DevintArt&Daemon(obaly knih); brushe buď nevim odkud, nebo od Blanch z LC, anebo od goodfriend; fonty: ginga, el!font gothic, vtks revolt, times new roman, a charming font; text v záhlaví z písničky Marilyna Mansona If I Was Your Vampire
»copyright by AngEl 2008 - 2010«