Všechno hezké jednou končí, a tak končím i tady.

Utekla jsem na My life´s ridiculous

Konstantní fce y=0,9999...99999999

26. února 2010 v 20:22 | AngEl |  Ze života mého ..
Žiju v zajetí průměrnosti; ani to nebyl nejlepší týden, ani nejhorší. I když jsem si včera říkala, že mi tenhle týden víc dal, než vzal, ale po důkladném rozboru svých včerejších myšlenek jsem došla k názoru, že byly ovlivněné. Kým? Čím? To je přeci jedno ..

Pondělí jsem brala s obvyklým nadhledem, navzdory testu ze stejnolehlosti, kde mam tři úlohy za čtyř.
V úterý jsem se krásně prošla po Turnově večer, než jsem jela domů.
Středa tentokrát nebyla ta nejideálnější. Přestože slovíčka z konverzace jsem napsala snad na jedničku, tak jsem za tu hodinu a půl zvládla zvorat skoro všechno k čemu jsem se nachomejtla. Večer ale skóre vyrovnal, když se vrátil jeden člověk, v jehož návrat jsem snad ani nevěřila. /Na jak dlouho? Jen pro tuhle středu? A jsme opravdu tak strašně ráda, nebo mám zase strach? To se zjistí, snad ../ Jo a ráno byl asi hokej co? Fajn, vstávala jsem kvůli němu o půl hodiny dřív, jen abych viděla, než jsem odešla na bus, že je to vyrovnané a náš postup je na vlásku. Večer jsme fandila mužům ve štafetě, z níž nakonec máme krásnou bronzovou a ještě o něco dýl Sáblíkové.
Čtvrtek ve znamení literatury. Ještě před ní ale hokej Česko-Finsko. Zklamání, ale na druhou stranu jsme na tom stejně jako Rusko. No není to úžasné? Ve fandění jsme se přemístili k bratrům Slovákům. Večer jsem vyrazila s V. na představení, v němž hrály naše spolužačky. Bylo to krásné, humorné. A taky jsem tehdy pochopila, že asi vážně nejsem člověk, na kterýho se lehce zapomíná ..
Dneska se vrátilo vše znovu k zemi, k bodu nula, přestože se teploty venku pohybovali nad nulou.
No nic.
Ve středu se na chodbě bavil S. s V., S. pak zaplul na chvíli do bufetu a pak se vrátila říká: "A teploty se vyšplhají až k 18 °C." A V. se tak podíval, když S. odešel, smál se a praví: "A myslel venku nebo vevnitř?"
A čtvrteční představení bylo taky plné hlodů. /Možná sesmolim recenzičku; tedy hned po té na angličtinu./ Kwenda katika .. "Za maminku, za tatínka .. a co bysme se zdržovali, že?" .. "Chachachá! Ó promiňte, chochochó .." .. "Ta je krásná." "Je celá po tobě." "No po mně asi těžko!" .."A začínám se podobat matce .."
Na taháku na češtinu se podílelo pět lidí. T. odneska odstřižky, E. nastříhala posledních 6 taháčků, L. to vytiskl a určitou část vystříhal /mými nůžkami/, M. převedla do táhakové podoby to, co jsem přepsala ze sešitu já. Úžasné. Takže jsem se podílela na taháku, přestože je nepoužívám /neumím to/. No ale hlavně když to pomohlo .. :)
Za dvě hodiny mi dávají můj oblíbený seriál Lovci duchů /anglicky Supernatural/. Do té doby si nějakou zábavu najdu.
A na závěr .. nemám ráda Nory, obzvláště Northuga /víme? Ano je sice skvělý, ale jako ohrožovat naše medajlová místa vážně nemusí./, a Finy. Konec monologu. Přeji krásný den.
 


Komentáře

1 vivienne vivienne | Web | 27. února 2010 v 17:37 | Reagovat

zajímavý týden

2 Kermisee Kermisee | E-mail | Web | 28. února 2010 v 12:02 | Reagovat

Týden opravdu nabytý :-)
Je vidět, že jsi si to představení užila...určitě sem nějakou tu recenzičku hoď :-)
Jinak máme společnou věc s taháky...já je prostě neumím pouřívat...spoléhám raději na svůj děravý mozek...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
pics from DevintArt&Daemon(obaly knih); brushe buď nevim odkud, nebo od Blanch z LC, anebo od goodfriend; fonty: ginga, el!font gothic, vtks revolt, times new roman, a charming font; text v záhlaví z písničky Marilyna Mansona If I Was Your Vampire
»copyright by AngEl 2008 - 2010«