Všechno hezké jednou končí, a tak končím i tady.

Utekla jsem na My life´s ridiculous

Konečně jsem pochopila .. aspoň částečně ..

6. března 2010 v 18:57 | AngEl |  Cogito, ergo sum

Vlastně jsem tohle téma považovala za už dávno uzavřené. Minulost, kterou mi z hlavy ale nikdo nikdy nesmaže. Po jednom rozhovoru s kámošem jsem vlastně došla k tomu, že má pravdu, když se se o L. nebojí; našla si svůj život, něco kam patří. Tak to je a asi i má být. Každý potřebuje někam patřit a pro něco žít.
O čem to mluvím/píšu? Je to snadné, až příliš. Anorexie, bulimie.
Už jednou jsem o tom psala. Že jsou stále lidi, kteří si neuvědomují, jak moc je to nebezpečné. Ale možná jsem se mýlila. Oni si to, myslím, docela dobře uvědomují.
Připadala jsem si jako masochista /duševní masochista/, když jsem si uložila adresu na jeden pro-ana blog. Někdy jsem na něj zašla. V poslední době čím dál častěji, protože jsme si ráda četla ty myšlenky. A v nich jsme objevila to, díky čemu jsem nejspíš pochopila ...
V kažném z nás jsou dvě protichůdné osůbky, které si někdy protiřečí. Rozhodnout se jít tam anebo tam?
Lidi, kteří se rozhodli nejíst anebo se jinak krutě dopomoct k hubenosti, jsem, promiňte, považovala pouze za někoho, kdo odmítl poslouchat ostatní, chytil se špatného vzoru a je mu celkem jednu, že si zničí život a zdraví.

Ale je to jinak; je to mnohem složitější.
Nikdy mě nenapadlo, jak složitý boj musí v sobě svádět, když se rozhodují pokračovat a vydržet. Že si až moc dobře uvědomují, že jsou v rozjetém vlaku, z kterého se těžko vystupuje. A přesto někteří chtějí vysoupit. Těm držím palečky a pěsti.
Jak moc je důležité přijetí od ostatních lidí. /To co já jsem asi nedokázala :( / Jak moc je důležitá jejich pomoc.
Nevím, jak víc to vysvětlit. Je to moc složité, je to o popsání pocitů a na popisy já moc dobrá nejsem.
Kdo by chtěl k nějakému závěru dojít sám, může. Gema a Ana jsou ty, díky kterým jsem k tomuto závěru došla.
 


Komentáře

1 Kermisee Kermisee | Web | 6. března 2010 v 19:25 | Reagovat

Jo....
Toto téma je velmi složité... nejdříve sjem to nechápala, stejně jako sebepoškozování...
Ale když pak mluvíš/píšeš/čteš lidi, kteří o tom mluví/píší...je to...takové zvláštní...
Oni to mají rostě poskládané jinak..nikdy to nepochopím, plně...ale už vím, že...je to jejich rozhodnutí, vědí o tom...jak jsi psala...a jde jen o to, zda to s nimi přijmeme, nebo ne...

2 Lily Addams Lily Addams | Web | 6. března 2010 v 19:49 | Reagovat

no je to dost těžké pochopit, ale když se začtu do toho co tihle lidé píší...

3 vivienne vivienne | Web | 6. března 2010 v 20:02 | Reagovat

Myslím si, že jednoho krásného dne to pochopím, jednou určitě..

4 Lilithen Lilithen | Web | 6. března 2010 v 20:14 | Reagovat

Také občas zajdu na blogy, které píší dívky trpící anorexií a tak nějak jsem si je rozčlenila na tři skupiny.
První jsou ty, co to nejprve považovaly za dobrý nápad, ale doslova článek od článku je vidět, jak tím trpí.
Druhé jsou ty, co si neuvědomují, jak si tím škodí a bláhově se radují z každého ztraceného kila, kterým jsou blíže ke zhroucení.
Třetí jsou takový ten typ, který podobné věci dělá jen proto, že to jejich kamarádky dělají také a myslím, že to snad ani vážně neberou.
Rozhodně ale doufám, že se z toho všechny dívky, co trpí tímto problémem dostanou a že si uvědomí, co jim to může do budoucna způsobit. Moje příbuzná trpěla jako mladá bulimií a když dospěla a chtěla děti, prostě to nešlo. Ona sama své chyby velmi lituje, stálo jí to prakticky celý život trápení se.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
pics from DevintArt&Daemon(obaly knih); brushe buď nevim odkud, nebo od Blanch z LC, anebo od goodfriend; fonty: ginga, el!font gothic, vtks revolt, times new roman, a charming font; text v záhlaví z písničky Marilyna Mansona If I Was Your Vampire
»copyright by AngEl 2008 - 2010«