Všechno hezké jednou končí, a tak končím i tady.

Utekla jsem na My life´s ridiculous

Nic netrvá věčně, ani příroda ani lidský život, jediná trvalá je změna.

19. března 2010 v 23:14 | AngEl |  Cogito, ergo sum
alone
Nemůžu říct, které přírodní hrozby jsem se v dětství /dobře, do nějakých patnácti let/ bála. Vlastně, je to snadné :) vždycky jsem se bála bouřky. Nevím proč, nevím, kde se to vzalo, ale bylo to tu už od školky, když jsme chodili do divadla a já měla panickou hrůzu, když se herci snažili navodit atmosféru bouře třískáním do plechu. Brr!! Ale teď je to více méně pryč.

Čeho víc jsem se taky měla bát? Povodně u nás nehrozí /i když jsem nad nimi jako malá uvažovala, tak by musela Jizera sakra stoupnout, aby to ohrozilo naší vesnici; vlastně ani nevím, kde by vzala tolik vody/, zemětřesení, sesuvy půdy v naší části České kotliny taky těžko, žádné vichčice si z dětství napamatuji; nejspíš žádné nebyly. A teď?
V osmé jsem to byla, když se přihnal Kyril?? Že by to bylo 2007? Možná. Joo, tak na to se nezapomíná. /Zvlášť když jsme pak nešli do školy, protože nešel proud./ Den po tom, když jsem se večer procházela a foukal stále ještě vítr, mi běhal mráz po zádech.
Rok na to další, ale už slabší, vichřice, ale ještě před tím v listopadu myslím šílená námraza, která nám opět srhla drády elektrického vedení /a opět jsme nešli do školy/.
Zimy, kdy jsme nevěděli, co to je sníh. A letos sníh už v říjnu a až do teď. /Jo, a v létě krásná letní bouřka, přesně ten čtvrtek před Benáckou, po níž zase nešel proud./
A když to vezmu odjinud. /Možná jsem teď jen o něco vnímavější, nevím./ Myslím, že za docela krátkou dobu bylo, na můj vkus, až moc zemětřesení. Haiti, Chile, Turecko, Indonézie, Japonsko.
Četla jsem, že se obávají, aby silné /7 a víc stupňů Richterovy stupnice/ zeměrřesení nezasáhlo i severozápadní pobřeží USA. Ministerstvo dopravy si nechalo zhotovit simulaci, co by se stalo s víceúrovňovou dálnicí v Seattlu. Vypadalo to .. krásně *ironie*
Může k tomu opravdu dojít? A bude to nějak pokračvat /další otřesy/?
Další otázky do kolonky "nikdy předem nezodpovězené" ..
 


Komentáře

1 Lily Addams Lily Addams | Web | 20. března 2010 v 13:59 | Reagovat

mě bouřka vždycky fascinovala...

2 vivienne vivienne | Web | 20. března 2010 v 15:49 | Reagovat

mě taky, z povodní mám respekt, jelikož máme za barákem potok, a kolikrát se už vylil a voda skoro sahala až k nám...
Vítr a jeho běsnění sme zažila na vlastní kůži, schodilo mě to z kola a když sem dojal domů měli jsme scházeno dost tašek ze střechy, ale naštěstí se nikomu nic nestala.
Já si říkám, že nám tímhle příroda oplácí to jak se k ní chováme, rok od roku se k ní chováme hůř( tedy alespoń podle mého), tak se tedy i ona k nám chová hůř..

3 Lilithen Lilithen | Web | 25. března 2010 v 11:09 | Reagovat

Já mám hydrofobii, takže jsem ráda, že bydlím na Vysočině, kde jsem povodně ještě nezažila.
Jinak jsem ráda, že bydlím v čr, kde zemětřesení zažila snad jen starší generace (babička dodnes vypráví, jak se jí v kuchyni klepaly skleničky).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
pics from DevintArt&Daemon(obaly knih); brushe buď nevim odkud, nebo od Blanch z LC, anebo od goodfriend; fonty: ginga, el!font gothic, vtks revolt, times new roman, a charming font; text v záhlaví z písničky Marilyna Mansona If I Was Your Vampire
»copyright by AngEl 2008 - 2010«