Vzpoměla jsem si, jak mě napadl pojem mikrosvět. Bylo to u jedné reklamy na jakýsi tarif, v níž se pohybovali lidé, kolem kterých se vznášely pomyslné věci, které patřili do jejich myšlenek a světa - mikrosvěta.
Přemýšlela jsme nad tím, kde je můj mikrosvět. Ani mě nepřekvapilo, že to je u mě na blogu.
Blog je pro mě taková temná /popdpořené barvou mého pozadí na blogu/ místnost mé duše. Temný kout kam můžu utéct před tíživou realitou, která mě obklopuje. Přicházím sem sama a jsem tu sama, přestože vím, že tu je i společnost jiných dobrých lidí.
Měla bych se vrátit zpět do reality. Stát pevně nohama na zemi ale nikdy nebudu. Stále mám v sobě kus snílka a ta část duše mě stále nadnáší a dovoluje mi mít trošku nadhled nad jinak vážnými věcmi. Ach, ten snílek, který stále sní o krásně prožitém týdnu o prázdninách v babiččině domě, o tom že život může být i jiný, o tom že sny se někdy splní a spíš doufá, než věří, že láska stále čeká na každého. A sní a sní a sní. Nenapravitelně a nezadržitelně. /Ještě že je i to druhé realistické já, které má někdy chuť tomu snílkovskému trošku nabančit, aby se vzpamatovalo. Asi bych si vážně měla něco přečíst o schizotrenii :) /
Zrovna nedávno jsem si řikala, že bych tenhle blog opustila/zrušila a začala někde od znovu. Jenže ... tady už je sousta takových deníčkových ale i jinak pro mě hodnotných článků a kopírovat se mi to nikam nechce, takže tu zůstanu. A to co nejdýl to půjde. Třeba do tý doby, než zruší blog.cz.
