Všechno hezké jednou končí, a tak končím i tady.

Utekla jsem na My life´s ridiculous

Milujeme ty, co nás odmítají; odmítáme ty, co nás milují ...

6. května 2010 v 22:08 | AngEl |  Ze života mého ..
raining<>
Tak jsem tak chtěla napsat článek, a když se k tomu konečně dostanu, tak nevím o čem. Mrzuté.
Jen tak pro začátek .. od úterka mi cuká v oku. Těžko říct, jestli to věstí něco dobrýho nebo špatnýho nebo vůbec něco, každopádně je to dost nepříjemný.
Zase jsem byla odhozena na tu nestabilní kru v oceánu smutku. Jsem blízko pevnině, stále ji vidím, ale neumím se na ní dostat. Někdy jsem blíž a pevněji se sržím, pak ale přijdou vlny a odnesou mě pryč. Je to těžké, ale věřím, že to zvládnu, tak jako jsem to musela zvládnout už mnohokrát.

Krásný pocit je fuč. Vtipné *sarkasticky, ironicky* Prostě zase vyhrálo to realističtější ego, bohužel. Na sny asi v tomhle světě vážně není místo. Ne pro takové jako jsem já ... a vždycky mají krásné kamarádky, a proto mají v lásce pech ... Škaredý holky
V úterý jsem měla chuť se vysmát světu, životu, všemu ... Vytlemit se jeho nelogičnosti, nesmyslnosti. Ukázat že všechno jde i jinak, podle jinýhc cest a způsobů. Ne lajny, které každý dodržuje chtě nechtě, ale volnost.
Zjisitla jsem, že mám v sobě dvě výrazné osobnosti, jejichž názory se často radikálně liší. A pak dochází k těm nepříjemným dialogům. Achjo, nevím jak se toho zbavit. Duše nenapravitelného romantického snílka, duše Lucie, Sophie a Laquen Saathi /ovšem ještě se mi nestalo, aby měla tato část pravdu/, dělící se o prostor s duší realisty, tou k zemi přikovanou Terezií.
Tenhle týden se vtěluje do písničky Bleeding for the Cure od Entwine, ale nechtěla jsem ji hledat a dávat sem.
Milnulý čtvrtek jsem byla na krvi a asi se mi nějak porušila žíla, protože mám po celém lokti modřinu /svého času už krásně zelenou s prosvítající fialovou/ a trošku nepříjemně to občas zabolí. Vypadá to, jakobych se prala, ale to já ne. Já, taková mírumilovná holčička :)
Včera jsme psali ze semináře z matiky na rovnice /počítané pomocí matic/. Z 6 úloh mám 3 úplně dobře. Ale celkem by se mi hodila dvojka, jen nevím, kde ji seberu :(
Včerejší odpoledne jsem kromě vyučování a klábosení o trhání zubů trávila tím, že jsem si pouštěla video Achmed the Death Terrorist a podobné. A strašně jsem se jim smála.
Dneska jsem znova přijela brzo domů, a tak jsme opět zamířila za H. Tentokrát jsem tam byla sama, bez A. H. řikal, že už půjde příští týden do školy, což je skvělé. O něco horší je fakt, že se s nm stejně asi neuvidím, protože asi bude jezdit jiným busem.
Od H. mě vyhnala blížící se bouřka /stále ještě se jich krapet bojím, i když jsem ten strach už z převážné části ovládla/. Popadla jsem deštník, bundu a rychle vyrazila. Vyjdu ven a začne docela dost hřmít. Část cesty jsem ten hřmící mrak měla za sebou, krize ovšem nastala, když se cesta začala stáčet k domovu. Byly to krušné chvilky, když podél cesty byly pouze v rozestupu asi 5 metrů lampy a jinak nic. Okolo jen pole. A nad hlavou ten ošklivý tmavý hřmící mrak. Asi 200 metrů před domovními dveřmi se zvedl vítr. O dalších asi 100 metrů dál začal padat déšť s kroupami. I když jsem měla deštník, kvůi větru jsme se ho neodvážila použít, a tak jsem si přes hlavu přetáhla kapuci, přidržovala volnou rukou a běžela domů. Stejně jsem se chtěla jít schovat do bytovky jen pár metrů před domovem, protože jsem už byla naprosto mokrá a navíc se ten hloupý déšť protivně stáčel i pod moji kapuci. A pak jsem konečně doběhla domů :)
Zítra kino, příští týden K. narozky. Těžko říct, jestli je nezařadim na žebříček někam až úplně ke dnu. I to je možné, po tom co vím, co dokážu ...
A ze všeho jsme zmatená ... a ze všeho mám smíšené pocity ...
nails
Dlouho se to chystám oznámit a vždycky na to zapomenu. Totiž: jsem v Hnutí za jiné malíčky :) Vlastně jsme ho založila a jsem prakticky jediným stálým členem. Byla jsem inspirovaná kámošem, který si nechává na malíčku dlouhý nehet. To jsem chtěla udělat i já a zároveň tento prst ještě zvýraznit. A tak jsem si jej nalakovala jinou barvou. Teď jsem s tím pověstná :)

A tak se asi po dvou hodinách konečně dostávám ke konci. Gratuluji těm, kdož došli bez psychické úhony až na konec tohoto článku.
Jinak se mějte hezky a nehádejte se sami se sebou ...
 


Komentáře

1 pavel pavel | Web | 6. května 2010 v 23:00 | Reagovat

pokud ti to nepřekáží při psaní na klávesnici...
zelenou mám rád, například smaragd... ale i peridot  :-)

2 AngEl AngEl | Web | 6. května 2010 v 23:07 | Reagovat

[1]: ne, na tom malíčku to je dobrý :-) na ostatních prstech by to bylo horší ..
mě se z těch zelených líbí olivín a vltavín. ale olivín se nijak speciálně nevyužívá, nebo ano?

3 Lily Addams Lily Addams | Web | 7. května 2010 v 16:56 | Reagovat

ten zelený lak je hezký. No obyčejně, když prší, tak u sebe nemám deštník :-D

4 Klára Klára | Web | 7. května 2010 v 18:46 | Reagovat

jo, jo, jo.... hnutí za jiné malíčky - ráda se občas přidám, když nezapomenu :-D

5 vivienne vivienne | Web | 7. května 2010 v 22:10 | Reagovat

hezká barvička.. ale zpět k věci pevně vařím, že se v blézké době vrátíš na tu pevninu..
A trochu ti závidím tu procházku v dešti :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
pics from DevintArt&Daemon(obaly knih); brushe buď nevim odkud, nebo od Blanch z LC, anebo od goodfriend; fonty: ginga, el!font gothic, vtks revolt, times new roman, a charming font; text v záhlaví z písničky Marilyna Mansona If I Was Your Vampire
»copyright by AngEl 2008 - 2010«