Všechno hezké jednou končí, a tak končím i tady.

Utekla jsem na My life´s ridiculous

V pravé ruce třímala prachovku jako ruční granát.

9. července 2010 v 21:58 | AngEl |  Ze života mého ..
butterfly
/citát pochází z knihy Čas žít, čas umírat od E. M. Remarque, vydání z roku 1984, strana 189/ jen tak pro pořádek ...
Nikdy bych nevěřila, že mě ta kniha, ten příběh, takhle chytne. Nevyhledávala jsem válečné příběhy, ale v tomhle je kus lidskosti, kus něčeho nad čím se chce jednomu chvílemi i brečet ...
Just give me some candy, before I go ...
Ach ..
Prázdniny líně plynou, dnové utíkají a už se nevrací.
Stále jsem plná snů, že všechno může být jinak, ale něco uvnitř, někde hluboko uvnitř mě samé uzamčené na tisíc a možná ještě víc zámků, tiše křičí, že se nic z toho nemůže stát. Ale já si pořád říkám: Proč ne? /Ta nejšílenější věc, která v mé hlavě vznikla, se stala, tak proč ne to ostatní?/

Nemám ráda tu hloupou otázku "Co je nového?". A po prázkách ji určitě uslyším často. "Prázdniny byly dlouhé, dva měsíce, určitě se něco zajímavého stalo." A já se svou ostýchavostí, tichým a podle mě milým hlasem odpovím: "Nic." A se slzičkou v oku, protože takhle odpovídám pořád. Co je nového? Nic! Můj život nevybíhá ze zažitých kolejí. Skorem nikdy.
A to je ten důvod, proč je tenhle článek nejspíš úplně zbytečný. Pořád se dějí stejné věci, teď, zítra, za měsíc, za rok. Pořád budu stejná, budu se mentálně cítit jako třináctiletá holka, která nemá o ničem ani páru /keine Ahnung/, o životě a jak to v něm chodí. Vždycky budu dítě, i když v občance budu mít něco jiného.
/A navíc jsem právě zjistila, že mi ze záhadného a nevysvětlitelného důvodu zase vypadl internet na poznámkovym bloku. Sakra! Takže hezky Ctrl+C, kliknout druhym na plochu -> Nový -> Textový dokument, odentrovat, páč mi je teď ukradený název a Ctrl+V. A nespokojená, páč mě tohle nehorázně irituje. Sakra! Proč teď? Proč mně? No táák, holka, klid přece, svět se nezboří, třetí světová taky není, tak proč to nevzít stylem tobě vlastním a to s klidem a přehledem?/
A stále mi tu zpívá Paolo Nutini svoji písničku Candy .. to je nálada dneška, dnešního večera, možná i celých prázdnin. /To mě nakazila Klárka, protože jsem is tu písničku tak čtyřikrát poslechla na jejím blogu. Ale nezlobím se neni, ta písnička není špatná, je krásná .../
/No tak klid přece. Restartuju počítač a ono to naběhne. Snad. Včera to pomohlo. Tak jdu na to./
...
/Hurá sláva pomohlo to./
Koukám, že na icq skoro nidko není. Nikdy nevíš, co se může stát ... No jasně, je pátek večer,
butterfly
 proč by moji drazí kámoši tvrdli doma, že? Joo, taky jsem chodívala. Celých půl roku a měla jsem to ráda. V největších nočních mrazech vypadnout a zahřát se až za hodinu svařákem. To byly časy. Ano správně: byly. Kdy jsem takhle vyrazila naposled? Tenkrát, když jsme druhý den jely s H. do Prahy. Tenkrát jak nám tam strašně chyběl H. Tenkrát, když D. přidala dva tři kluky navíc. Tenkrát, jak tam byl V. /teda bratránek tam byl taky, ale ještě jiný V., o půl roku starší/, Brabčák a nějaký učitelky od nás ze základky. A měl taky přijít T.M. a H. si mě zase náramně dobírala kvůli němu. Jo, bylo tam živo. Ostatně jako vždy. To bylo kdy? V dubnu? Asi.
Myslela jsem si, že už je všechno v pohodě. Myslela a myslet znamená ... velký kulový vědět. Takže vlastně asi budu muset žít s pocitem, že jsem ublížila kámošce. Dobrá. *zatraceně velká ironie*
Chci si s D. promluvit. Jenže, když je online, vždycky se mi rozbuší srdce, jakobych měla udělat nějakou nepravost. Prostě to jednou budu muset nějak přejít, nebo se zblázním z toho pocitu, co mám. Že mě už nepotřebují.
Loni někdy touhle odbou jsem byla s D. a J. venku. Byla to náhoda, ale vrátila jsem se dom až někde okolo desátý, ještě za světla. Tenkrát jsem věděla, že to je nádherný život. Netušila jsem, co všechno se může stát.
V hlavě mám vzpomínky na nezapomenutelná léta. Nikdy se už nemohou zopakovat, už nikdy se takhle dohromady nedáme, to je jisté.
/Mám dneska nějakou extrémě posmutnělou náladu. No, někdy to ven prostě musí./
Zase mě baví čtení. Třeba se všechno vrátí do normálu. Do relativního normálu; nic nebude úplně stejné.
A tak jdu číst smutný příběh o člověku, který si myslí, že uteče před válkou domů k rodičům, ale když se vrátí, nachází svůj dům v troskách, svoje město v rozvalinách po náletech, a rodiče jsou nezvěstní. Zamiluje se, ale dovolená končí a on musí zpátky na frontu, kde ... umře. /Vidíte, jsem nenapravitelná a přečetla jsem si konec./
Tak se mějte krásně, nerozpooutávejte válečné konflikty, neužeňte si úpaly a úžehy, protože má být o víkendu zase horko. Tak jako ostatně je teď pořád /já chci, ne přeju si 25 °C, svoje přátele okolo sebe-všechny, které jsem měla ještě loni touhle dobou, a klidně i ty, které mám až teď/.
Páá
/A gratuluji všem, co to poctivě přelouskali až sem. Máte moji nebetyčnou úctu./


 


Komentáře

1 pavel pavel | Web | 9. července 2010 v 23:07 | Reagovat

R.psal dobře...
a ty nebuď nedočkavá a užívej si nicnedělání, protože později budeš toho mít tolik, že nebudeš vědět kde ti stojí hlava :-D

2 Lufristia Lufristia | Web | 10. července 2010 v 7:36 | Reagovat

Ang. :-) ale no tak. Na každého toto období padne, ale tyseš skvělá bytost. Některé věci, lidé, chvíle jsou nenávratně pryč, ale není proč smutnit. Tak to prostě chodí a já věřím, že ty zažiješ ještě krásnější chvíle než byly tamty. :-)
Takové knížky nesnáším a miluju zároveň. Smutné konce, ironie osudu.  
Taky patřím mezi ty lidi, kteří po prázdninách nemohou vykládat jak si užili dovolené v Egyptě a Řecku, jak byli rybařit v Norsku nebo nečekali na fesťák u nás a vyrazili například do Finska. Žadné letní lásky ani zlomeniny. Je to vzláštní, dá se říci i smutné...ale po prázdninách jsem aspoń řádně odpočatá (a lenošná :D)...

3 pavel pavel | Web | 11. července 2010 v 18:25 | Reagovat

v takových vedrech jako jsou teď, jsou stejně nejlepší prázdniny doma a kutit něco na co jinak neměl čas :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
pics from DevintArt&Daemon(obaly knih); brushe buď nevim odkud, nebo od Blanch z LC, anebo od goodfriend; fonty: ginga, el!font gothic, vtks revolt, times new roman, a charming font; text v záhlaví z písničky Marilyna Mansona If I Was Your Vampire
»copyright by AngEl 2008 - 2010«