/Z textu písničky Tiny Heart od Flyleaf s drbnou obměnou slovíčka yourself za myself./
Tenhle školní rok opět nezačal podle mých představ. Ne, žádný test a následná mizerná známka /na to je ještě dost času/, ale tak celkově. Asi už mám toho všeho nějak dost. Chtělo by to nějakou změnu.
Když jsem si dneska pustila Time of Despair od Entwine, vzpomněla jsem si na loňskou zimu. Na to, jak jsem sama čekala v půl osmé na bus ráno do školy, neuvěřitelně nešťastná, s modroučkou oblohou nad hlavou, mezi dvoumetrovými /nahrnutými!/ horami sněhu a na další asi deseticentimetrové vrstvě jsem stála v třeskutých mrazech. Bylo to beze sporu jedno z nejpodivnějších období dosavadního života /a další pak následovaly/. Každopádně se mi při té písničce aspoň něco vybaví. Nickelbacky poslouchám bez většího zájmu a to mi to jeden čas přišlo, že je už asi poslouchat nebudu, kvůli jistým důvodů.
Mám strach, že tenhle začátek bude stejný jako loni. Příšerný strach, ale co nadělám?
21.21 - instantní přání si už nepřeju. Musela bych vymyslet takové, které by se dál rozvinulo do něčeho trvanlivějšího, ale to sem i asi nepovede.
Koukněte se na film Počátek/Inception. Je to úžasný film. Nepopsatelně úžasný. Zvláštní, hodně dlouhý, se zajímavým příběhem a ještě zajímavějším dějem.
Zase jsem byla na krvi a doufám, že to je pro delší dobu naposledy. Ne že by mi to nějak moc vadilo, ono mi to nevadí skoro vůbec. Vlastně vůbec :)
Kdyby V. nechytnul tu pitomou střevní chřipku, tak tu teď nesedím. Byla bych s kámošema pryč. No musíme to domluvit na jindy. Prostě musíme.
Chce se mi spát, ale zrovna přemýšlim, co jsem to ještě chtěla napsat. Kdybych já tak věděla co ...
Měli jsme požární cvičení. To si tak hezky odejdete na WC a slyšíte hlášení. Vždycky mě zajímalo, co by člověk dělal, kdyby byl na záchodě a bylo požární hlášení :)
Ale to to nebylo ...
I just want somthing I can never have ...
Což to taky není ..
Sakra já si nevzpomenu ...
No tak nic. Jdu spát, asi. Jsem unavená. Bolí mě v krku, roste mi zub /ne moudrák, ale ten co je ještě pod tim jednim mléčnym, kterej mi ještě nevypadl/, takže taky bolí. Ach jo, pořád si stěžuju.
P.S. A zítra jedu do Turnova. No mě se přeci po tom městě tak stejská. No pojedu, pokud vstanu. Asi největší problém :)
Lufristia | 
Jo, nějaká změna by se šikla. Nic není tak hrozně jednotvárné jako škola.
Pořád někde čtu, že Počátek je skvělý film... hmm, že bych se taky koukla?
Jinak, já si taky pořád stěžuju, hlavně od chvíle, kdy jsem se vrátila do školy. To je pořád samé "Mě bolí hlava", "Mě bolí zuby", "Je mi z té školy na blití" a podobně...