Všechno hezké jednou končí, a tak končím i tady.

Utekla jsem na My life´s ridiculous

Tento den si budete navždy pamatovat jako den ...

30. října 2010 v 22:20 | AngEl |  Ze života mého ..
... málem kapitána Jacka Sparowa.
Napadlo mě víc nadpisů, ale až na tenhle jsem všechny stihla do této doby zapomenout. Vlastně celá já.
Nevím co psát. Ale něco napsat chci, a tak si pročítám staré články z doby, kdy jsem se cítila přibližně stejně a přece úplně jinak. Abych načerpala energii, aby to, co napíšu, nebylo [klišé]. Ale ono to nejde; tenkrát jsem taky psala o ničem.
Pomalu mi dochází, že za ty rány, co slyším, může vítr a naše střecha. A taky pracující počítač.

od5
Ty vzpomínky jsou směšné. Chci je zpátky a zároveň od nich chci utéct. Nevím, co pořádně chci.
Stalo se toho fůra a zároveň se nestalo nic.
Moje výčitky jsou den ode dne menší, ale asi jen zdánlivě. Mám strach, že jse na mě někdo naštvaný. A řekla bych, že právem. To je to nejhorší. /Ach, kéž to není pravda, kéž to není pravda./
Pondělí asi ušlo, netuším.
Úterý taky v pohodě, psali jsme z dějáku, což není katastrofa /ne pro mě, většinou, ať to nezakřiknu/.
A pak .. prázdniny, hurá.
Ve středu jsem byla v kině na jakémsi islandském hororu. Byl nic moc, když uvážím, že jsem se vůbec nebála. Vtipné bylo moje načasování na bus a taky to, že jsem si sedla naprosto dokolnale: já, vedle mě Klárka a Lae a vedle nich vždy jeden milenecký pár sestávající se vždy z jednoho mého spolužáka/spolužačky. Už jsem si představovala, jak je na konci filmu zvedám, abych mohla odejít. Naštěstí to skončilo včas.
Ve čtvrtek jsme měly šerm. Zjisitla jsem, že jsem vážně jako Lucie /takže jsem sebe tehdá odhadla dokonale, ale doufám, že dál se to bude vyvýjet stejně jako v příběhu/. Zkoušely jsme tance /které jsme od srpna zase zapomněly, tedy já určitě/, také nám byl do ruky půjčen kord a jednoruční meč. No, zůstanu u gotiky, páč je to o něco pomalejší a měla bych, narozdíl od kordu, o něco větší šanci na přežití :)
A pak jsem si šila šaty, které jsem dneska večer došila, ale ještě na nich asi něco vymyslím, protože jsou moc volné.
od4
Pokud jste si všimli, tak jsem od minulého zápisu ladně přeskočila sobotu a neděli. Je k tomu fůra důvodů.
Chtěla bych zapomenout, a vím, že to nejde. Chtěla bych, aby zapomněli ostatní, ale to taky nejde. Ale ... česem se to povede.
/"A já se tě ptám, jestli to zvládneš a ty joo. A pak křách ho na zem." "Z toho vyplývá, že mi nemáš věřit."..."Byl jsem se párkrát podívat, jestli vůbec dýcháš..." "Aha..."/
Ale jinak děkuji. Moc.
od3
Můj pokoj vypadá, jako po zásahu granátem. Všechno leží bez ladu a skladu /skoro všechno/. Jen nevím, kam přesně dopadl.
Ne, ale vážně mě to štve. A vážně mě nebaví to neustále uklízet. Proč ty věci nepochopí, že se prostě takhle válet nemají a neodejdou na svoje místo? Jsem den ode dne paranoidnější ...
Ty srdíčka, kousky srdíček na těch útržcích v textu se ke mně vůbec nehodí. Vůbec nepasují k mému /jak to nejlíp říct?/ životnímu stylu. Prostě jsem jiná. Jiná než ostatní mého věku. Už jsem se s tím smířila.
od1
Příští týden v pátek jedeme do Prahy. Biologická exkurze a nesmírně se těším. /Ale ne tolik, aby se něco stihlo do té doby pokazit./
Jinak týden bude stát za zlámanou grešli. Testy, testy, testy. Nejhorší bude fyzikální seminář ve středu. Dědo, drž nade mnou prosím ochranou ruku!
Tohle počasí by mohlo vydržet navěky, ale nevydrží. Schade!
Mám chuť zahrabat se pod listí a přečkat nejhorší. Mám chuť si užívat života, co nejvíc můžu. Mám chuť žít úplně jinak. Mám chuť skočit rok zpět /a některé hezké věci si prožít znovu, některým nehezkým zabránit/. Mám chuť dělat něco jiného. Mám chuť být někým jiným. Mám chuť jít spát ... A teď si z toho vyberte. Vyhrává pro teď to poslední. Ale co dál?
Kdyby byl život snadný a jednoduchý, nevíme, že žijeme. Bez životních kopanců to prostě nejde. A tak nějak už to prostě bude.
 


Komentáře

1 Lily Addams Lily Addams | Web | 30. října 2010 v 23:02 | Reagovat

Někdy mi jednotlivé dny splývají do sebe...

2 Lufristia Lufristia | Web | 30. října 2010 v 23:08 | Reagovat

Jojo, všechno zlé je pro něco dobré. Jen si říkám, že toho zlého je čím dá ltím víc a to dobré pomalu ztrácí cenu...

Umět tak vrátit čas. Já jen přemýšlím, do kterého období bych se chtěla vrátit...asi jsem nejspokojenější tady...:-)

Ach, tak šaty? A nevyfotíš je? Chci se pokochat a tiše závidět :( :-) :D.
Vždycky, když člověk píše o "ničem" je to nejvíc zajímavý. Pak je totiž jasně vidět, co se mu zrovna přehnalo přes nos, nad čem přemýšlí, kam se mu pozornost vrací :-).

Děda nad Tebou bude držet ochranou ruku a já Ti budu držet palce! :-) Zvládneš to :-)

3 Lae Lae | 31. října 2010 v 0:04 | Reagovat

Byla to vskutku velmi nestrategická pozice v tom kině:D. Myslím, že zas půl roku nikam nepůjdem, ale pak...:D

4 pavel pavel | Web | 31. října 2010 v 21:58 | Reagovat

já pomalu ani nevím co bylo odpoledne, ale jak se zdá, měla jsi ze soboty na neděli nejspíš alkoholový okno... nebo ne? :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
pics from DevintArt&Daemon(obaly knih); brushe buď nevim odkud, nebo od Blanch z LC, anebo od goodfriend; fonty: ginga, el!font gothic, vtks revolt, times new roman, a charming font; text v záhlaví z písničky Marilyna Mansona If I Was Your Vampire
»copyright by AngEl 2008 - 2010«