Všechno hezké jednou končí, a tak končím i tady.

Utekla jsem na My life´s ridiculous

A jsem dospělá ...

29. listopadu 2010 v 23:10 | AngEl |  Ze života mého ..
/Snažím se z mobilu vymlátit fotky. Zatím marně/.
/Konečně úspěšně. Ještě je trochu poupravit a můžou jít sem./
V minulých dnech se stalo hodně. A taky mi to všechno "hodně" hodně užíralo čas.
/Ne že teď bych ho měla, ale prostě už dál nemůžu. A tak se ulejvám:) /
Pohodlně se usaďte, zhluboka dýchejte, uklidněte se. Protože právě přichází smršť zážitků a informací :)
/Anebo taky můžete zavčas odejít .../


Informační den na UK byl naprosto vyčerpávající. Z areálu na Albertově jsme odcházeli lehce zmateni a v nejistotě, jestli se tam vůbec můžeme na naše vysněné školy dostat. No uvidíme.
Cesta proběhla docela dobře. Jen vlak už byl na nádraží a holky nikde /N. slavila s Eli svoje narozky/. Zavolala jsem Horisovi, ten měl naštěstí lístky, a tak jsem šla za ním. Holky přišly asi dvě minuty před odjezdem. Něco podobného to bylo při odjezdu, kdy jsme asi tři minuty před odjezdem nastoupili do vlaku /lehce přeplněného, ale což/. Výlet ot byl ale skvělý, se skvělými lidmi. Tak co víc si přát?

Život bez taškařic a veselých kousků je jako cestování bez hospod. Smích, to přijde nejlaciněji a jde to nejvíc k duhu.

A pak ten týden začal.
Zní to dramaticky a ono to tak i docela bylo. Bichem mi dopadl dobře. Vlastně moc dobře. /Psali jsme na anorganické názvosloví./ A jsem ráda, měla jsme strach. Taky jsem si to celou neděli procvičovala do zblbnutí na Anorganice. A večer zasedla, abych z hlavy vyplodila němčinu a narvala naopak do ní angličtinu.
Angličtina .. no co byste taky chtěli po standardizovaných testech. /Ale dnes už vím, že mi ta dvoumodulovka dopadla nejlépe za celou tu dobu, protože jsem vžycky byla víc na hraně./ A celý dne jsem měla takový ten blbý pocit ... na němčinu samozřejmě nikdo kromě Ann. nic neměl. Takže šla Ann. a ... já. Což mě naštvalo, rozhodilo a já nevím co ještě zároveň. A prohloubilo to averzi vůči tomuto germánskému jazyku.
Středu si nepamatuji, takže hádám, že se nic vážného nedělo. Jen jsem si pomalu uvědomovala, že nestíhám.
Na čtvrtečním dějěpisu jsme si dokázali, že testy se dají vyrobit i tak, aby je měli všichni z převážné části blbě. /Vlastně to byla reakce na úterní zkoušení. Šlo asi tak deset lidí, možná víc, a nejlepší známka byla trojka. Byl to mazec./ Ale tak co, že. Měli jsme dvě hodiny volna, což se mi líbilo.
Odpoledne jsme s Hancul pádily do kina na Harryho Pottera. Naše skupinka se rozpadla a nakonec jsme zůstaly jen a pouze tři. Což mělo nakonec za následek, že si vedle mě sednul člověk, který mě nehorázně vytáčel /jéé Horisovo případné kopání do hlavy by proti tomu bylo nic a ohromná zábava/,  takže jsem celý film seděla namáčknutá s Hancul /což samozřejmě mohlo vypadat podivně, ale všechno lepší než S./. Ale jinak se mi v kině líbilo, jen mi přijde to půlroční čekání zbytečně dlouhý.
Pokoušela jsem si večer sbalit, ale marně přemarně. Jediné co jsem ještě zvládala byla ta pitomá anglická konverzace.

Dvě věci bere klidně: za prvé ty, které se změnit nedají, a pak ty, které se změnit dají.

Test. No škoda mluvit. Když tam byly slovíčka, která jsme se neučili, nebo v tom lepším případě si řekli až tu hodinu potom. Článek, jehož obsah nikdo nepochopil. Ale jinak fajn no. Jedničce z konverzace za tenhle rok jsem udělala pápá. /Ale snažit se budu dál, to si nemyslete./
Po škole jsme nakupovala s Horisem. Jak to asi vypadá, když se takhle vypraví holka s klukem? V prváku se nám hned několik lidí nezávisle na sobě snažilo namluvit, že spolu chodíme. V té poslední fázi jsem se tomu vždycky strašně smála. Bylo to na jednu stranu strašně absurdní. /A na tu druhou?!/
Doma jsem si rychle sbalila věci, po mamince asi pětkrát chtěla, aby mi přeříkala, jestli mám všechno. Po brala věci a v šest odjížděla. Před sedmou jsme odjížděli z Turnova. Celkem klidná cesta, bavili jsme se, popíjeli všechno možné:). Po půl deváté jsme ufunění a zmožení z cesty /jak busem tak i pěky k chatě vzdálené od zastávky asi půl kiláku/. Ale šťastní a nedočkaví, co bude dál.
Večer pokročil. Bylo deset co si pamatuju a my hráli Aktivity. Kluci popíjeli pivo, my co se našlo na stole. Bylo jedno, čí to bylo. Takový malý annarchismus, kolektivní vlastnictví. Strašně jsme se přeřvávali, a tak se část odloupla hrát Člověče, napij se! To jsme nedohráli, ale nevadí.
V jedenáct se šlo ven bobovat. Byla to sranda. Zdrhli jsme, když jsme si mysleli, že si na nás šel někdo stěžovat, že řveme.
V nekalostech jsme pokračovali na chatě. Když jsme si s Lae a Horisem v jednu uvědomili, že JE jedna, pouklidili jsme třidéčkovou místnost /stejně máme zvláštní pojemnování, jediné původní jsou "kumpáni" a zbytek je jen náš/, abychom zahladili stopy, a přešli k nám. Eli a N. se ukládali ke spánku a objevil se tam i M. /Opomenula jsme praní prostěradel. A jejich ždímání a věšení. A tu "malou" nehodu, kvůli které nás v sobotu časně ráno opouštěl Luky./ Sedli jsme si na postele/židli a kecali. Eli usnula a my s z ní mohli dělat srandu, že nás neslyší, probudili jsme Klárku, která se k nám přidala. Takhle jsme tam byli do tří. Kluci se rozhodli nenechat Lukyho samotného na pokoji, a tak šli spát tam, ale být věci jinak, tak by třba možná byli i líní se tam přemístit ... koneckonců jsme měli jednu postel volnou a určitě by se našli lidé, kterým by nevadilo dělení se o své místo:) Usnula jsem asi do deseti vteřin po jejich odchodu.

neděle 28. 11. ráno

Budík mě díky mé chybě vzbudil o hodinu dříve, a tak jsem spala jen čtyři hodiny. Byla jsem ale nesmírně čilá a svěží. Nasnídali jsme se ve společence a rozdělili práce. Kuchyni, koupelně a záchodům jsem se ladně vyhnula /a myslila se, aby na mě nezbylo něco ještě horšího/. Vyfásla jsem naše pokojíky. A Horis taky. Fajn. Uklízení moc nebylo, pomáhala jsem nejdřív Horisovi a pak i holkám v kuchyni.
Pak se šlo jíst. Měla jsem sice nějaké svoje jídlo, ale po nějaké době jsem Horisovýmu kuřeti na paprice /instantní samozřejmě/ nemohla odolat.
Odpoledne jsem vyrazila s holkama a vypůjčeným foťákem bobovat /tedy oni, já fotila/. Brzy je to přestalo bavit, a tak si došly na chatu pro snowboardy. Jenže ze tří jezdil jen jeden. Ale byla sranda. Ze svahu jsem táhla M., takže mi do bot napadal sníh. Pod kopečkem jsme narazili na Klárku a Lae, a tak jsem s nimi šla na procháku, protože se mi chtělo být venku. Bylo překrásné počasí, za zasněžených horách, celkem teplo. Prostě nádhera. Prošly jsme se kolem kostela a vrátily na chatu. Zmeškala jsem zápas ve volejbalu našeho profesora angličtiny.
Pomalu přicházel večer. Uvařila jsem si "čajíček", hrála s holkama Carcassonne, čmárala po ruce gelovkama /a nejen po té své/, zaskakovala v hře Člověče, napij se! A pak to přišlo.
"Terko, dojdi mi pro polívku." "Terko, uvař mi polívku." "Terko přines mi polívku."
Chi. Polívku jsem šla vařit asi po půl hodině. Další dobu trvalo, než jsem ji udělala, protože jsem ji nejdřív dala zase na nezapnutý plotýnky /ale naštěstí mě brzy M. na tuto vadu upozonil/.
"A ty si pro tu polívku asi vážně nedojdeš. co?" "Terko, prosím."
Popadla jsem dvě lžice a šla. No vtipné bylo to, že se mi velice brzy podařilo Horisovu utopit. Začali jsme se o moji rvát, ale nakonec jsem mu ji stejnak postoupila. A on mi pak vždycky shodil jídlo ze lžice. Ale mě to děsně rozesmívalo /asi vzpomínky na prvák, kdy jsme utopili asi tři lžice/. Pak jsme se oba uklidnili a v klidu dojedli.
Tete pouštěla lampión, a tak jsme všici vypadli ven pozorovat jak letí. Tedy nejdříve jak ho zapalují a pak až jak letí. "Jen aby se nesrazil s letadlem... ajo, ono žádný neletí."
Rozutekli jsme se do pokojů. Z větší části k nám, protože třidéčko je prostě nej. I když musím přiznat, že v jednu chvíli to bylo těsné. /Co? Ani nechtějte vědět./
Všechno nás pomalu přestávalo bavit /včetně pití/. Fífa nás na kumpány pozval na film, a tak jsme se tam odebrali s Horisem. Ale ležet ve tmě je dost namáhavý, a tak nejdřív odešel Horis a delší dobu po něm i já. K mému zklamání Horis šel spát, a tak jsem to zakotvila na chvilku u holek. Jenže se dostavila taková menší krize. No možná jen o málo menší než loni, ale úplně jiná. /Loni to bylo celkově. Prostě špatný, hodně špatný období./ Usídlila jsem se na své posteli s poznámkovým blokem a poslouchala písničky. Brzy přišly Klárka s Lae a až do čtvrt na čtyři jsme si povídaly. O samých smysluplných a zajímavých tématech musím říct. A všechno bylo zase fajn.

N. a Eli chtěly jít stavět huhuláka, ale sníh nebyl ideální, a tak ho aspoň vyšlapaly na hřišti

Neděle jen velmi stručně. Ráno jsme uklidili a postupně se rozutekli domů.
Doma jsem byla okolo poledne. Jukla jsem na ZSV a jela na šerm. Tam se objevil týpek /úžasný slovo, moc ho nepoužívám, ale je skvělý/ co umí naprostý kouzla s poikami. Člověk až vážně čuměl. Holky se nás snažili naučit sestavu s vějířema, ale moje hlava děravá a pohybově nenadaná.
Spát jsem šla nakonec asi silně po jedné, i když jsme se ještě chtěla učit. Ale usnula jsem, rádio ráno hrálo.

Jak se mají mladí lidé rozhodnout, čím se chtějí stát, v době, kdy ještě nevědí ani co jsou?

V Pasekách bylo úžasně, hned bych se tam vrátila. A nejhorší je, že se tam takhle sejdeme už jenom dvakrát ...
Co se ZSV týká, tak test jsme si odložili na středu. Uf.

Ke vzpomínkám si už nevážu písničky. Nevím nakolik to je dobré, ale je to tak. Jen málokdy si vzpomenu. A asi to tak je nejlíp.
Čím víc uvažuju, tím víc si říkám, že takhle se mám nejlíp. Nevázaná na nikoho, pán svýho času. Ale pro porovnání by měl člověk zkusit všechno.

Vlastně něčím mohla být středa významná.
Minulý týden jsem měla narozeniny. Ty dlouho neočekávané osmnácté narozeniny, které jsem ani nechtěla. K čemu? Nekouřim, cigarety si kupovat nemusím. Alkohol, pít mě nějak přestává asi bavit. Tak možná dostat se do nálady a konec. Ale co. To je jedno. /A opět nikam nepůjdeme. Zase, no kdo? Hádejte? Achjo, někam bych zašla. Už od konce prázdnin:) /

Všechno se může během chvíle změnit.
Nejlepší je bejt s lidma, který máte rádi, který svým způsobem milujete. A jejich přítomnost je prostě ten největší dar.
Děkuju, že jste (V.H., H.L., K.V., H.V., K.H., D.K., H.F., P.P. a možná i někdo další)
Mějte se krásně, užívejte si s přáteli, neničte si zdraví ..
Páá
 


Komentáře

1 Lae Lae | 30. listopadu 2010 v 18:55

Jó, na ty Paseky budem jednou krásně vzpomínat. To naše tlachání večer v sobotu/neděli :D bylo moc fajn, člověk zjistil, že v tom nikdy není sám :)!

2 vivienne vivienne | Web | 2. prosince 2010 v 10:30

jsem ráda, že sis to užila :-)

3 Efíík Efíík | Web | 5. prosince 2010 v 14:06

Ahojky, nenašla jsem Rubriku na Reklamy a tak píšu sem...ráda bych vás pozvala na svůj blog.
Píšu příběh...
"Tajemství ze snů"
a na blogu se objevil 1 dílek...zajímal by mě Váš názor :)
  Předem děkuji - Efíík

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama
pics from DevintArt&Daemon(obaly knih); brushe buď nevim odkud, nebo od Blanch z LC, anebo od goodfriend; fonty: ginga, el!font gothic, vtks revolt, times new roman, a charming font; text v záhlaví z písničky Marilyna Mansona If I Was Your Vampire
»copyright by AngEl 2008 - 2010«