Všechno hezké jednou končí, a tak končím i tady.

Utekla jsem na My life´s ridiculous

I need another story ...

5. listopadu 2010 v 23:44 | AngEl |  Ze života mého ..
Turning_into_smoke_by_caithness155
/One Republic - Secrets/
Vlastně ani pořádně nevím, která písnička by měla dnešní večer, z něhož jsem se právě vrátila, charakterizovat. Možná Hvězdář od UDG, možná nějaká jiná, kterou Santa /= H. F./ pouštěl. Fakt nevím.
Říkám si, že v tomhle rozpoložení bych psát neměla. Měla bych počkat do rána, kdy se mi při prudším pohybu všechno nerozpohybuje šílenou rychlostí.Ale spát se mi jít nechce; a tak píšu.


Celý týden byl na hlavu a první část ve znamení strachu z fyzikálního semináře.
V pondělí se stalo něco, ale jak už mě znáte, zapomněla jsem. Budu si to asi muset psát, nebo už fakt nevím.
Úterý pohoda, z biologie jsme nepsali, ale dostali jsme testy z matiky. Katastrofa. Pro ostatní, ne pro mě. Fůra pětek a čtyřek. A pak tedy nějakých sedm lidí propadá.
Středa ... No úterý je náročný tím, že se mi povětšinou sejde tak tři čtyři předměty, které se musím během asi tří hodin naučit. No takže jsem byla zkoušená z ruštiny, psali jsme anglinu a psali ze semináře /čehož jsem se samozřejmě nejvíc bála; mám dva výsledky špatně a obě jsou to hloupé chyby, takže horší než za dvě nečekám - a to jsem se smířila i s nejlíp trojkou; dědo, děkuju/. Plavat jsem nešla.
Čtvrtek ... Zase jsem byla sprdnutá na semináři. Jelikož je to první hodina, obvykle mi to na tu dvojhodinovku zničí náladu. Proč mám sakra pocit, že se nás snaží potopit?
Po dějáku jsme se ptala na tu naši Francii.Doufám, že něco vyjde. Snad.
Doma leháro, protože jsem se nic učit nemusela. Krásný to pocit, fakt že jo.
A dneska jsme byli v Praze na exkurzi. Horší je, že z toho musím napsat článek na školní net. Ale znáte mě, stručně to prostě neumím :)
Bylo to vyčerpávající a snad něco napíšu ještě zítra zvlášť. /Tento týden asi několikanásobně překročím svůj limit/.
Měla jsem nějakou tu hodinku v Turnově,než mi jel bus. Vymyslela jsem dva nemožné příběhy. Ten jeden se ukázal /a ukazuje neustále,já si s tím pokoj prostě neumím dát/ nemožný téměř okamžitě; ztracený sen nebo prokletí. Něco nemožného, nereálného, zakázáno.
To druhé je vymyšlené na příští prázdniny, ale stejně nereálné. Kvůli spoustě věcí.
Ale ve středu jsem odpověděla rychle, ale šptaně. Odpověď neměla znít "ne, proč", ale "ano, ale nemůžu se ulejt jen tak z hodiny". Prostě nepochopitelně zvítězila intuitivně ta část mého já, která je protivná a všechno mi kazí. Ta kvůli které jednou zůstanu úplně sama ...
A pak si v půl sedmé napíše Santa jsetli nepůjdu do hospody. Tak proč ne, že jo? I když jsem si řekla, že já a jakýkoliv alkohol ne, tak na měsíc, tak jsem to porušila.
/Ano, na Santově oslavě jsem byla, ale ptát se mě, jestli byla příšerná, je děsně scestné, když a) mi bylo dost zle, b) mám párhodinový okno./
Dojdeme do hospody, nám s D. V. nenalijí, protože nám ještě nebylo 18. Dopijeme kolu, jdeme si pro pivo do protějšího obchodu. Po cestě pryč si postěžuju na jedny lidi, kteří mě asi slyšeli. Takže se možná mám zase na co těšit. Achjo, proč Perune? Proč já, proč my? /Vzpomněla jsem si na Santu a jednoho kluka, když se Santovi vyhýbal asi dvoumetrovým obloukem; bylo to vtipné./
Nevím, co si myslet. Nemyslela jsem si ,že to bude D. V., ale BioDankka /= D.K./. Je sakra zvláštní být spojkou mezi lidma, kteří se nemají zrovna moc v lásce.
Byla jsem s nimi asi dvě hodiny. /Ne, víc. Asi tři/. Zavzpomínali jsme na nakce, které už nikdy víc nebudou. Slyšela jsem zajímavé věci; někdy mi to přišlo, že jsem úplně mimo a na spoustě míst jsem nebyla. Proč, to sama nevím. Nejspíš nejsem tak žádaná, nebo se jim prostě nehodím. Ale ani nevím, jestli mi to vadí, nebo ne. Jednomu já to vadí,druhému to je celkem jedno.
Přišla řeč na BioDankky narozky. To magické datum 27. 3. 2010. To na co nikdy nezapomenu. To co bylo v mnoha ohledech poprvé a nejspíš i naposledy. Proč si ti dva vzpomněli pouze na mě a Machyse a ne na jinou kombinaci /jinou kombinaci mě a někoho jiného, napadá mě ještě tak jeden člověk/, opravdu nevím. Ale každopádně jsem byla ráda, že když o tom mluvili,byla už tma. Strašně moc se červenám,a to jsem se určitě zase moc červenala :) /Ach ti Nickelbackci ... a možná ještě nějaké vzpomínky mám, možná že ano./
Ať je to, jak je to, právě opět zastávám názor, že bych vrátila na tu noc čas. Ona ta noc nebyla špatná. Až na to, že jsem provedla něco, po čem jsem si myslela, že se mnou už kámoška nikdy nepromluví. /A přesně o týden později jsme se zase dali dohromady,protože nás, dalo by se říct, spojovala jistá tragédie.Ale tuhle historii vy už dávno znáte./
Takže tak.
Půjdu spát, zítra nás čeká velký podzimní úklid.
Už jsem v pohodě. Dvě piva vyprchají naštěstí rychle.
Tak se mějte, nepijte /stejnak to k ničemu není/, neříkejte "však" /vypadá to moc vznešeně/ a jinak se mějte krásně.
Páá
 


Komentáře

1 vivienne vivienne | Web | 6. listopadu 2010 v 21:35 | Reagovat

Tak u mě je to s tou povoahou stejně, strašně často zvítězí ta odsekávací, nerudná já, kvůli které velice pravděpodobně zůstanu sama. Nezbývá než si zvyknout

2 pavel pavel | Web | 7. listopadu 2010 v 10:35 | Reagovat

máš ráda pivo, to se mi líbí :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
pics from DevintArt&Daemon(obaly knih); brushe buď nevim odkud, nebo od Blanch z LC, anebo od goodfriend; fonty: ginga, el!font gothic, vtks revolt, times new roman, a charming font; text v záhlaví z písničky Marilyna Mansona If I Was Your Vampire
»copyright by AngEl 2008 - 2010«