Všechno hezké jednou končí, a tak končím i tady.

Utekla jsem na My life´s ridiculous

Je lepší být někým pro někoho než nikým pro všechny.

12. listopadu 2010 v 19:48 | AngEl |  Cogito, ergo sum
z výletu v deváté třídě na Sněžku
Poslední půlrok mi přijde, že můj sedmnáctý /a pomalu se končící/ rok života byl ve znamení pochopení vztahů mezi lidmi. Ať se už jednalo o lásku nebo prostě kamarádství/přítelství.
Možná to tak skutečně je, možná jsem se jen dostala do fáze, kdy mám o něco víc otevřené oči a vidím víc. Já nevím, netuším ...
Přátelé pro mě téměř vždycky znamenali naprosto všechno. Ale byli i slabší chvilky. Když přišly neshody, kdy jsem byla zoufalejší a neuměla jsem si představit vedle sebe někoho jiného.
A teď nevím. Nevím, co si mám myslet. Je toho už nějak moc.


Tak si tak říkám, že bez přátel by se člověk neměl zase o tolik hůře. Nespadalo by na něj tolik problémů, řešil by si jen vlastní věci /sobecké, že?/.
Někdy je lepší nevědět všechno ...
Ve školce jsem poznala první kamarády. Byli fajn a všechno vydrželo někde do třetí čtvrté třídy. Ale co, tak moc velké změny nepřišli /jen ve třetí jsem prohlašovala, že přežiju i bez kámošů, když jsem se neustále hádala se svojí nejlepší kámoškou/, jen jsme se "prohodili". A život šel dál.
Pak se k nám připojila Dáda a vytvořila se postupně taková ta patrička z výtvarky. A ta vydržela a držela a byla pořád. Po nějaký čtyři pět let.
L.K.
Bylo mi docela jasné, že přechodem na střední se vlákna našeho přátelství přetrhají. A přesto první rok držely.
Ten druhý rok jsem pochopila, že já a L.K. jsme vždycky byly jiné, jen jsme si to nikdy nepřiznaly. A od té doby se jenom zdravíme ... /Konec jednoho dlouhého a velkého přátelství, které mi hodně dalo, ale i hodně vzalo./
S Hancul, Santou a Dádou jsem si užívala dál. A že bylo co si užívat.
Na konci druháku mi přišlo, že se nám /mně a Hancul/ Dáda se Santou vzdalují. A hodně rychle. Měla jsem strach, že je na mně Dáda stále ještě naštvaná /a měla by na to i právo/, Santa že dává přednost Dádě a D.V. Tak se tak člověk prostě smíří se skutečností, že z velké party už jsme zbyly jen dvě.
O prázdninách se leccos vysvětlilo. Že celou tu sutiaci zamotává ještě jeden člověk, Dády kámoška D.V. /Co budete dělat, když víte, že vaše nej kámoška podvádí a vůbec se příšerně chová ke svýmu klukovi, vašemu nej kámošovi, který si to vůbec nepřipouští?/
Všechno vypadalo vyřešené: Dáda s D.V. nemluvila, Santa se k tomu stavěl nutrálně. Pokus to všechno urovnat selhal.
Jo, a teď ... Teď Santa dal přednost D.V. před někým, kdo ho považoval za nejlepšího kámoše. A já jsem mezi tím. /Škoda že mi došlo, že minulý pátek nebyl v pořádku, tak pozdě./
Přátelé nám dávají jistotu mít se kam obrátit v nejvyšší nouzi, v době největší radosti. Jenže to už ale musíme vědět, že jim můžeme důvěřovat.
Když poznáte nového člověka, za jak dlouho o něm můžete říkat, že je to váš kámoš, přítel? Za měsíc, dva, rok? /Často kladená otázka v době přechodu ze školy na gympl./
Není trochu nebezpečné, když máte nejlepšího kámoše, kterému se svěřujete se vším, ale pak jeden den ukáže, že nebyl tím pravým a vy se rozloučíte?
A já trochu nejistě tvrdím, že to za to stojí. I za risk že si pěkně natlučete. Vždyť to je jen na chvíli, ale to před tím je k nezaplacení. Není nic hezčího, než vidět svého kamaráda/přítele šťastného, když s ním můžete strávit odpoledne/dopoledne/den. Člověk by neměl zapomínat na to hezké.
z výletu na Malou Skálu
Na druhou stranu je velmi špatné, když se nacházíte mezi dvěma téměř nebo úplně bývalými kámoši a vy nevíte, na čí stranu se přiklonit. V jádru duše totiž nechcete ublížit ani jednomu. Jen je to zatraceně těžké. A co když navíc si už nemůžete být jistí, zda jim můžete ve všem důvěřovat ...
Je smutné prohlížet si straré fotky, kde jsme všichni, a vědět, že to všechno už je pryč a nikdy se to už nedá dohromady.
Ne, lidé neopouští jeden druhého, protože se náhle změnili. Oni takoví byli vždycky, jen exostovala doba, kdy dokázali rozdíly potlačovat. Jen někdy už to nejde.
Prázdná místa nahradí někdo jiný. Vždyť o nových lidech a nových věcech a zážitcích je život. Někdo jiný, možná i lepší.
A za to všechno stojí dál žít. I přes všechny útrapy se vždycky najde něco krásného. I v největší tmě se najde skulinka světla.
I když nad vším bude stále viset otázka A co když to všechno jednou skončí?

Santovy šestnáctiny a celá naše parta ...



 


Komentáře

1 petrben1 petrben1 | Web | 12. listopadu 2010 v 19:59 | Reagovat

teda - je to pěkný článek - a fotky jsou taky hezké :-D

2 Žabička. Žabička. | Web | 12. listopadu 2010 v 20:16 | Reagovat

Krásně psané, krásné fotky. :)

3 Skeeve Skeeve | E-mail | Web | 12. listopadu 2010 v 21:14 | Reagovat

"Všechno jednou skončí..." Sice pravdivé s nejvyšší pravděpodobností, ale smutné mnohdy. Já přátele, co jsem měl na základce ztratil hned po skončení školy. Už jsme se nevídali, neměli si co říci a každý z nás byl hlavně zcela jiný, měl svou cestu a svůj směr.. Na střední to bylo skoro to samé a teď... Uvidí se časem ;) Hlavně hlavu vzhůru. Na světě je jistě vždy spousta lidí, co tě chce poznat!

4 Lily Addams Lily Addams | Web | 13. listopadu 2010 v 14:04 | Reagovat

Lidské vztahy jsou složité a některé i pomíjivé.....jen málo co vydrží.....bude to tím, že se lidé mění(a možná i my samotní)....nebo postupem času začneme zjišťovat, jaký ten druhý opravdu je....některé lidi bych někdy nejradši neznala a za některé jsem moc ráda, že je znám.... :-)

5 vivienne vivienne | Web | 13. listopadu 2010 v 19:02 | Reagovat

pěkný  článek se spoustou věcí souhlasím, některé pravě teď prožívám, jiné mě teprve čekají..Alespoń tuším co mě čeká..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
pics from DevintArt&Daemon(obaly knih); brushe buď nevim odkud, nebo od Blanch z LC, anebo od goodfriend; fonty: ginga, el!font gothic, vtks revolt, times new roman, a charming font; text v záhlaví z písničky Marilyna Mansona If I Was Your Vampire
»copyright by AngEl 2008 - 2010«