Všechno hezké jednou končí, a tak končím i tady.

Utekla jsem na My life´s ridiculous

Urget diem nox et dies noctem

19. listopadu 2010 v 0:21 | AngEl |  Ze života mého ..
.
/Noc pohání den a den zase noc./
Ujídám tu sušenky místo toho, abych šla spát. Konec se mnou ...
Máme ředitelké volno, a  tak se ho snažím nějak užít. Nějak.
Tak napůl šiju, tak napůl se snažim dokopat k učení. Bude toho moc. A za čtrnáct dní ještě víc.


Byla jsem ve městě, ale bez deštníku, a tak jsem zase rychle utekla. Stejně nic zajímavého neměli. A tak nějak se mi nechtělo do Liberce, kde by se něco zajímavého určitě našlo. Mám všeho dostatek. A ty vysněný boty ... no odkládá se to na neurčito. Měla bych mít nějakou vysněnou metu a tohle bude jedna z nich.
Mám ušitej plášť. Hurá, aspoň tohohle jsem se zbavila.
Ve středu jsme si dohodly šerm. Byli jsme tam čtyři, bez našeho hobita /promiň/. Ale byla sranda. No hlavně když Hancul vytáhla svoje vzpomínky na Santovu oslavu. Vzpomínky které já nemám:( Prostě nemůže z patníku, a já o něm vůbec nevim. Achjo. /Kdyby si vzpomněla na Dádinu oslavu... no to by bylo trochu jiné. Ale ne, to vysvětlovat nebudu. Anebo .. no za všechno možná ty ďábelké dryjáky a výpary nemohly. - A proč to sem sakra píšu, když já si to s největší pravděpodobností budu pamatovat navždy?! Asi mi přeskočilo. - Nic neobvyklého:) /

I ta nejupřímnější žena skrývá na dně svého srdce nějaké tajemství.

V sobotu ta Praha. Hmm. K tomu už jsem se vyjadřovala, co? No uvidíme, co nám to přinese.
/A opět se dostávám do fáze, kdy zapomínám, co jsem to chtěla napsat./
Máma po mně chce, abych jí sepsala, co bych si přála k Vánocům. Jen tam nesmí být úspěšné dokončení gymplu, přijetí na vejšku, udělání autoškoly a podobně. A tak vážně nevím. Tvrdím, že do mého pokojíku se už stejnak téměř nic nevejde a navíc mi nepřijde, že by tu něco extra scházelo. A za osmnáct let života už by mohl mít člověk téměř všechno, co mu rodiče /okolí/ může darovat. A možná to, co bych si v některých chvílích přála nejvíc, mi bezatak asi těžko může dát jen tak někdo pod vánoční stromeček.

Přátelství může skončit láskou, ale láska nikdy nemůže skončit přátelstvím.

Baví mě číst si staré články. Taková sonda do mojí minulé duše. 
Obvykle se vracím do doby zhruba tak měsíc po Dádiných narozkách. To mi nebylo asi nejlíp. /Asi ale určitě./ Nevím proč, ale baví mě si připomínat něco takového. Ten krok vedle, ale zároveň i trochu vpřed.
Uvažuju nad tim, kolikrát jsem se tu zmínila o jednom člověkovi. Asi hodněkrát, řekla bych.
Ráda se vracím k článku Pátek třináctého spíš kvůli vzpomínkám, které mi utkvěly v hlavě než informacím vyčtených tady. Ale na podbarvení atmosféry to stačí. | Pak taky někdy zavítám i sem, Don´t wake me because I don´t wanna leave this dream, kvůli tomu, že tak úplně nechápu, ke komu se vztahuje druhá část třetího odstavce od konce. | Na žebříčku se taky objevuje [dil] se dvěma "L", ale čte se jen jedno, protože to byl asi vážně praštěný týden. Celý, i se sobotou, která byla praštěná každopádně. A když si k tomu ještě pustíte Paola:) | Pak následuje sled článků po 27. březnu. Řekla bych, že dost depkoidní a s náznaky, co to všechno způsobilo /a proč to taky vyřvávat do světa, že?/. Jen co jsem se trochu vzpamatovala z jedné rány, přišla další. | Snad ze srandy se někdy vrátím sem, Save me from myself. Teď mi to přijde směšné, ale třeba za minutu zase názor změním... | Při hlubším rozboru se jeví jeho, Napít se ze dna plnými doušky, poslední část jako významná. No významná. Upomínka na jedno celkem fajn odpoledne. /Perune, co to zase plácám?!/ | No z úplně stejného důvodu sem mážu dát *článek, jehož název je tak dlouhý, že se mi nechce psát*. Ale to už vážně .. konec | Jedna z prázdninových nálad v V pravé ruce třímala prachovku jako ruční granát. | Kdykoliv jedu v neděli okolo Trosek, vzpomenu si na náš pobyt v Troskovicích, které je zachycený tady, V obklíčení slimáků a žab. /Jen mám strach, že naše velké plány na příští rok nevyjdou. Taková věčná škoda./ | Jen pro vzpomínku na jeden večer u kámošky Diagnóza: magor, který se mi líbil, ale mám jinak vesměs smíšené pocity. /S odstupem času. "A já si říkal: Proboha, Terko, už mu neodpovídej!"/ | A tak trochu poslední Z druhé strany barikády. Kvůli všemu, fotkám, vzpomínkám. Vzpomínka na dokonale zalehlé uši a pískání v nich /no vážně napoprvé nezapomenutelné/. /"Umírat se naučíte rychle." "No to je strašný. My, my čtyři se tu celý rok dřeme a oni si pak přijdou a všechno nám seberou... A holky nesmějte se, tohle je vážný."/

Kdo nikdy neupadl,neví, jestli umí vstát

Mám opět chuť říct, že by sem i líbilo, kdyby se něco splnilo. /Jako kdysi, kdysi dávno před tři čtvrtě rokem./ Vymyslela jsem něco, čemu jsem nedala ani základ na to, aby se to mohlo stát. Ale budoucnost je dlouhá a dneškem nic nekončí. /A navíc je to hloupé. Perune, proč jsem tak nenapavitelná?/
A chce se mi jít spát. Třeba sem zítra /vlastně už dneska/ ještě něco dopíšu.
V pátek jsem chtěla jít zase jednou večer pryč. Ale Někdo /ukažme si na něj:) / jede do Prahy na muzikál. Tak zase nic. Ale někdy tam musíme.
Příští týden jedeme do Pasek. Opět a znovu. Jsem na to zvědavá. Moc. Ale bojím se zklamání, které mě tam loni potkalo. Nesmím se moc těšit, to bude ono.
A mějte se fajn.

Nejsmutnější sny v životě jsou ty, o kterých víme, že se nikdy nesplní..
Je těžké milovat někoho, kdo o tom neví, těžší je však milovat někoho, kdo o to nestojí...

.


Edit (18:20): Tak si tak říkám, že to má logiku. Matiku jsme si posunuli na středu, páč v pondělí budeme v nejistém stavu po Pasekách. Ale ZSV píšem právě v pondělí. Profesorka to odůvodnila, že občanka je jednodušší než matika. Jak pro koho. Pro mě určitě ne. Nějakých dvacet stran nudných politických stran, politických ideologií a státu. Achjo.
S míčkama ke své radosti jsem zase zvládla něco nového. Měla jsem štěstí, že jsem měla kšilt, protože mě to uchránilo před několika ranami. Ale krku a mojí klíční kosti to stejnak nepomohlo. A ani brýlím. Až mi to ohnulo pacičku, co je u nosu :)
A do tý Prahy už jedeme čtyři. Plus s Kájou možná zpět.
A celý den tu hledám sešit, o němž jsem přesvědčená, že jsme si ho brala domů. Ale nikde není. Takže jsme asi byla jen přesvědčená. Potřebovala bych, aby mi to kámoška poslala. 
 


Komentáře

1 Lily Addams Lily Addams | Web | 19. listopadu 2010 v 11:32 | Reagovat

Vzpomínky nám vždycky zůstanou....a i když si myslíme, že už jsou pryč, tak se odněkud z hlubin vynoří... i když bysme některé věci radši vážně zapomněli...

2 vivienne vivienne | Web | 22. listopadu 2010 v 18:24 | Reagovat

občas je fajn podívat se zpátky

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
pics from DevintArt&Daemon(obaly knih); brushe buď nevim odkud, nebo od Blanch z LC, anebo od goodfriend; fonty: ginga, el!font gothic, vtks revolt, times new roman, a charming font; text v záhlaví z písničky Marilyna Mansona If I Was Your Vampire
»copyright by AngEl 2008 - 2010«